Vzkříšení Ježíše Krista – byl Ježíš vzkříšen z mrtvých v neviditelném duchovním těle?

 

.: VSTAL JEŽÍŠ Z MRTVÝCH V NEVIDITELNÉM DUCHOVNÍM TĚLE? Pohled na názor Strážné věže ohledně vzkříšení

SHRNUTÍ:

NÁZOR SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH NA VZKŘÍŠENÍ
SPORY O VZKŘÍŠENÍ Z HISTORICKÉ PERSPEKTIVY
ARGUMENTY PROTI TĚLESNÉMU VZKŘÍŠENÍ
1. ARGUMENT: JEHO TĚLO – FINÁLNÍ OBĚŤ
2. ARGUMENT: POSLEDNÍ ADAM „DUCHEM OŽIVUJÍCÍ“
3. ARGUMENT: „OBŽIVEN DUCHEM“
4. ARGUMENT: „TĚLO A KREV“ NEMŮŽE MÍT PODÍL V NEBI
5. ARGUMENT: JEŽÍŠE NEPOZNALI
6. ARGUMENT: KONÁNY NADPŘIROZENÉ ČINY
VZKŘÍŠENÍ NEBO PŘEVTĚLENÍ?
JE MICHAEL VZKŘÍŠENÝM JEŽÍŠEM?
OBDRŽÍ VŠICHNI KŘESŤANÉ VZKŘÍŠENÁ TĚLA?

NÁZOR SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH NA VZKŘÍŠENÍ

 Svědkové Jehovovi tvrdí, že věří ve „vzkříšení“ Ježíše Krista, avšak jejich definice vzkříšení se liší od historického křesťanského stanoviska, které učí, že Ježíš vstal ve svém lidském těle z „masa a kostí.“ Místo toho Společnost Strážná věž tvrdí, že Ježíš nevstal ve svém fyzickém lidském těle, ale spíše jako neviditelný duch—archanděl Michael. Prohlašují:

„…při svém vzkříšení se ‘stal životodárným duchem.’ Proto byl po většinu času pro své věrné apoštoly neviditelný… Již nepotřeboval žádné lidské tělo… Lidské tělo z masa, které Ježíš Kristus navždy položil jako výkupní oběť, bylo Boží mocí zlikvidováno.“—„Věci, v nichž je nemožné, aby Bůh lhal“ str. 332, 354 (angl.)

„Doklady tedy svědčí pro to, že Boží Syn byl znám jako Michael předtím, než přišel na zem, a je tím jménem znám i od svého návratu do nebe, kde přebývá jako oslavený duchovní Boží Syn.“—Rozmlouvat z Písma, 1993, str. 120

Římanům 10:9 jasně vyjadřuje dva požadavky pro spasení. Tím prvním je vyznat „Ježíše jako Pána.“ Tím druhým požadavkem je věřit, že „Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých.“ Stejně tak shrnuje apoštol Pavel evangelium v 1. Korinťanům 15:3-5:

„Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom dvanácti.“1.

Pavel netvrdí pouze, že jedním z hlavních témat evangelia je víra, že Ježíš vstal z mrtvých, ale v 17. verši pokračuje: „Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších.“ Po staletí křesťané učí a obhajují nauku o vzkříšení – učení, že Ježíš fyzicky vstal ve stejném lidském těle, ve kterém zemřel. Povšimněte si souvislosti mezi lidským tělem podléhajícím zkáze a vzkříšeným tělem, které zkáze nepodléhá, jak je popsáno v
1. Korinťanům 15:42-44:

„Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.“

Řecký výraz „soma,“ který znamená „tělo,“ se v Písmu vždy používá k popisu fyzické přirozenosti. Podobně se výraz „duchovní“ v Písmu používá k označení „nadpřirozeného“ chování—nikoli „duchovní“ podstaty bytí. Tudíž se slovní spojení „duchovní tělo“ v těchto výše uvedených verších týká „fyzického nadpřirozeného“ těla—nikoli „duchovního těla.“ Další příklad tohoto výrazu „duchovní,“ který popisuje „nadpřirozené“ chování, je v 1. Korinťanům 2:15, kde čteme: „Kdo je však duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho.“ (Nová Bible kralická) „Duchovní“ člověk z obou těchto oddílů Písma se chová „nadpřirozeným“ způsobem, a nepřemění se ontologicky z „lidské“ přirozenosti do přirozenosti „duchovní.“

SPORY O VZKŘÍŠENÍ Z HISTORICKÉ PERSPEKTIVY

Svědkové Jehovovi nejsou první, kteří popírají Ježíšovo tělesné vzkříšení. Za časů biblických apoštolů začalo křesťanství napadat heretické hnutí gnosticismu, které bujelo ve druhém a třetím století. Gnosticismus byla esoterická víra, která slibovala osvobození od materiálního světa, na nějž pohlížela jako na zcela špatný. Toto osvobození mělo přijít skrze zjevení tajných „gnózí“ (poznání) božských a transcendentních duchovních oblastí, které měli pouze gnostici. Gnostický dualismus učil, že duchovní přirozenost je dobrá a že cokoli, co má spojitost s fyzickým materiálním světem, je špatné. A tak gnostici argumentovali, že Ježíš nemohl být naprosto dokonalý, pokud měl fyzické lidské tělo.

Jan na tuto herezi odpověděl: „…Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není.“ –1. Jan 4:2-3 A pokračoval: „Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.“—2. Jan 1:7

Stejně tak Ignác, jenž žil v letech 35-107 n.l., obhajoval Kristovo tělesné vzkříšení. Byl žákem biblického apoštola Jana a sloužil jako biskup v Antiochii, když byl za svou víru v Krista odsouzen. Na cestě do Říma, kde byl umučen, napsal Ignác sedm dopisů, jimiž dosvědčil tuto teologii nejranějším křesťanům. Prohlašoval:

“III. kapitola—Kristus měl po svém vzkříšení tělo… Neboť vím, že po svém vzkříšení též měl stále tělesnost, a věřím, že ji má i nyní… A vím, že měl tělo nejen při svém narození a ukřižování, ale také vím, že je měl po svém vzkříšení, a věřím, že je má i nyní. Když, například, přišel k těm, kteří byli s Petrem, řekl jim: „Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a  kosti, jako to vidíte na mně.… A tak byl, s tělesností, přijat před zraky toho, který jej poslal, jsouc znovu v témže těle a provázen slávou a mocí.“ —Přednikajští Otcové, sv. 1, str. 87 (Alexander Roberts a James Donaldson, Eardmans Publishing Company, 1969), angl.

Vskutku Písma svědčí o této skutečnosti, když prohlašují, že v Kristu „je přece vtělena všechna plnost božství“ (Kolosanům 2:9). V Lukáš 24:37-39, je dosvědčeno o vzkříšení našeho Pána:

„Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: ‘Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?’ Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.’“

ARGUMENTY PROTI TĚLESNÉMU VZKŘÍŠENÍ

Přestože Ježíš dosvědčil, že nebyl vzkříšen jako „duch,“ Společnost Strážná věž tvrdí, že Ježíš vstal z mrtvých jakožto archanděl Michael, neviditelná „duchovní“ osoba.  Protože tvrdí, že Ježíš existoval jako Michael před svým příchodem na zem, svědkové Jehovovi věří, že při své smrti „člověk“ Ježíš přestal existovat.2.   A co Ježíšovy výskyty v lidském těle po jeho vzkříšení? Co se stalo s Ježíšovým skutečným tělem? Společnost nabízí následující vysvětlení:

„V nebi vypukla válka: Michael [což je vzkříšený Ježíš Kristus] a jeho andělé vedli bitvu s drakem… Kristus se vzdal svého těla za život světa, a proto si je nemůže vzít zpět a nemůže se opět stát člověkem. To je základní důvod, proč se nikdy nemůže vrátit v lidském těle, které jednou provždy obětoval. Mnozí lidé však věří, že Kristus si vzal své hmotné tělo do nebe. Poukazují na to, že Kristovo hmotné tělo již nebylo v hrobě, když byl vzkříšen. (Marek 16:5–7) Ježíš se také po smrti ukázal svým učedníkům v nějakém hmotném těle, aby jim ukázal, že žije… Nedokazuje to, že byl Kristus oživen v témž těle, v němž byl usmrcen? Ne, to není důkaz. Bible velmi jasně říká: „Kristus zemřel jednou provždy vzhledem k hříchům . . ., byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu.“ (1. Petra 3:18) Lidé s tělem z masa a krve nemohou žít v nebi… Pouze duchovní osoby s duchovním tělem mohou žít v nebi… Co se tedy stalo s Ježíšovým hmotným tělem? Nenašli snad učedníci hrob prázdný? Ano, protože Bůh Ježíšovo tělo odstranil… Není však z toho, že Tomáš mohl vložit ruku do rány v Ježíšově boku, patrné, že Ježíš byl vzkříšen v témž těle, v němž byl přibit na kůl? Ne, protože Ježíš se prostě zhmotnil, neboli přijal masité tělo, jak to v minulosti činili andělé…Tomášovi se Ježíš objevil v těle, jež se podobalo tomu, v němž byl usmrcen. Ale svým následovníkům se objevoval v různých jiných tělech. Například Marie Magdalena zpočátku považovala Ježíše za zahradníka. I při jiných příležitostech jej jeho učedníci ihned nepoznali… Ježíš Kristus…byl také první, kdo byl vzkříšen jako duchovní osoba. (1. Petra 3:18)“—Můžeš žít navždy v pozemském ráji, 1990, str. 21, str. 143-145, 172

Jak lze vidět z výše uvedené citace, Strážná věž napadá několika argumenty myšlenku, že Ježíš vstal ve svém fyzickém lidském těle. Nyní tyto argumenty prověříme:

1. ARGUMENT: JEHO TĚLO – FINÁLNÍ OBĚŤ:

Společnost Strážná věž tvrdí, že Ježíš postoupil svoje fyzické tělo jako finální oběť za hřích, tudíž si své tělo nemohl vzít zpět, protože by zrušil oběť. Tento argument je mylný, neboť nikde v Bibli není uveden žádný příklad, kde by oběť „těla“ usmířila hřích. Naopak, veškeré odkazy na očištění od hříchu hovoří o „vylití krve.“  Židům 9:22 prohlašuje:

„Podle zákona se skoro vše očišťuje krví, a bez vylití krve není odpuštění.“

A tak Ježíš mohl vylít svou „krev,“ aby zaplatil za hřích, a přece vstát ve svém lidském těle z „masa a kostí,“ aniž by zrušil spasitelnou oběť. Vždyť prohlásil:

„Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“ —Jan 10:17-18

„Ježíš jim odpověděl: ‘Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.’ Tu řekli Židé:  ‘Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a   ty jej chceš postavit ve třech dnech?’ On však mluvil o chrámu svého těla.“—Jan 2:19-21

2. ARGUMENT: POSLEDNÍ ADAM  „DUCHEM OŽIVUJÍCÍ“:

1. KORINŤANŮM 15:45: „Jak je psáno: ‘První člověk Adam se stal duší živou’ Poslední Adam je však Duchem oživujícím.“ 

Co se týče tohoto verše, Norman Geisler a Thomas Howe vysvětlují: „…‘duchem oživující’ nevypovídá o přirozenosti vzkříšeného těla, nýbrž o božském zdroji vzkříšení. Ježíšovo fyzické tělo se vrátilo zpět k životu pouze z Boží moci (srovnej Řím. 1:4). Tudíž Pavel hovoří o duchovním zdroji, nikoli o fyzické substanci hmotného těla… Shrneme-li to, vzkříšené tělo je nazváno ‘duchovním’ a ‘duchem oživujícím,’ protože jeho zdrojem je duchovní sféra, a ne proto, že by byla jeho substance nehmotná. Kristovo nadpřirozené vzkříšené tělo je natolik ‘nebeské,’ jako bylo Adamovo přirozené tělo ‘pozemské’ (v. 47). Ale tak, jako to ‘pozemské’ má i nesmrtelnou duši, tak má Ten ‘nebeský’ i hmotné tělo.“ —When Critics Ask, A Popular Handbook of Bible Difficulties, str. 467-468 (Victor Books, 1992)

3. ARGUMENT: „OBŽIVEN DUCHEM“:

1. PETR 3:18: „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou pro vždy za hříchy… Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem.“ 

Písmo často používá výrazy „v těle“ a „duchem“ k odlišení tělesného, světského či hříšného způsobu života od duchovního zbožného způsobu života. Například v Římanům 8:8-9 čteme, že křesťané, kteří mají Ducha Božího chodí spíše „duchem“ než „tělesně.”  Je zřejmé, že Pavel neučí, že křesťané, kteří chodí „duchem,“ jsou duchovní stvoření. Pavel spíše zdůrazňuje, že při chození „duchem“ člověk chodí mocí Božího Ducha svatého. Stejně tak 1. Petr 3:18 zdůrazňuje, že Ježíš vstal z mrtvých „v [moci Božího] Ducha.“

Vskutku Ježíš, který byl „obživen Duchem,“ se nestal žádným duchem, ale byl „obživen“ do nadpřirozené, věčné, duchovní sféry života. Ježíš byl usmrcen „v těle“ —tj. v tělesné sféře hříšného člověka (ne že by byl hříšný, ale že žil mezi hříšníky), a byl obživen „Duchem“ —tj. ve věčné (duchovní) sféře, již nespjatý s pozemským životem se všemi jeho omezeními.

4. ARGUMENT: „TĚLO A KREV“ NEMŮŽE MÍT PODÍL V NEBI:

1. KORINŤANŮM15:50: „Říkám vám, bratří, toto: tělo a krev nemohou být dědici Božího království a pomíjivost nezdědí nepomíjivost. (“Nová Bible kralická)

Svědkové Jehovovi tvrdí, že Ježíš nemohl vstát ve svém lidském těle z masa a kostí, protože Písmo říká, že „tělo a krev“ nemůže zdědit království Boží.  Povšimněte si, že Ježíš neřekl, že jeho vzkříšené tělo je z „masa a krve.“ Vlastně řekl, že jeho tělo je z „masa a kostí“ (Lukáš 24:39).  To je podstatné, protože výraz „maso a krev“ se v Písmu často používá k popisu smrtelníků, 3. v protikladu k nepomíjitelnému vzkříšenému tělu, na což poukazuje fráze „tělo a kosti.“

Jak jsme již uvedli, Ježíšova krev poskytla usmíření hříchu. Tudíž si nevzal zpět svou „krev,“ ale vzkřísil pouze své tělo z masa a kostí. Jsme dalecí tvrdit, že vzkříšené lidské tělo nemůže zdědit Boží království, neboť jak prohlašuje tento verš, smrtelné, pomíjitelné lidské tělo (z masa a krve) nemůže zdědit nesmrtelné, nepomíjitelné království Boží. Vskutku, jak říká 1. Korinťanům 15:53, „pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.“

5. ARGUMENT: JEŽÍŠE NEPOZNALI:

Jedním z častých argumentů svědků Jehovových, vznášený proti tělesnému vzkříšení Krista, je skutečnost, že po svém vzkříšení nebyl Ježíš vždy poznán. Prosazují myšlenku, že se Ježíš vrátil k životu jako duchovní stvoření: „Ježíš se prostě zhmotnil neboli přijal masité tělo, jak to v minulosti činili andělé“, aby dokázal, že byl vzkříšen z mrtvých. 4.  Tudíž tvrdí, že Ježíš nebyl hned poznán, protože nebyl vzkříšen ve svém původním těle. Dokazuje tento nedostatek učedníků ohledně rozpoznání, že Ježíš vstal z hrobu jako neviditelný duch, který předváděl svým následovníkům „různá“ těla? Nyní prověříme, co říká o této otázce Písmo:

Lukáš 24:13-35 popisuje událost, kdy se Ježíš ukázal svým učedníkům na cestě do Emauz, ale oni jej hned nepoznali. Nikde v tomto oddíle se neříká, že by Ježíš měl tělo, které by vypadalo odlišně. Naopak tento oddíl říká, že očím učedníků  „něco jako by bránilo, aby ho poznali” (Lukáš 24:16). To trvalo, dokud nepřestal hovořit a jíst s nimi; potom Bůh dovolil, aby se jejich oči „otevřely“ a oni mohli rozpoznat Ježíše (Lukáš 24:31).

Jan 20:15 podává zprávu o Marii, která si myslela, když přišla poprvé k prázdnému hrobu, že Ježíš je zahradník. Když uvážíme, že Marie byla zaslepena svým žalem a že „ještě byla tma“ (Jan 20:1), není divu, že si Marie spletla Ježíše se zahradníkem.

Jan 21:4 uvádí: „Ježíš stál na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.“ Kontext odhaluje, že učedníci byli daleko od břehu a že tam neočekávali Pána. Avšak v sedmém verši čteme, že Jan skutečně Ježíše poznal.

V každém z těchto případů existují logická a rozumná vysvětlení, proč nebyl Ježíš ve všech svých podobách po vzkříšení ihned poznán. A navíc stejně, jako nebyl Ježíš okamžitě poznán po svém vzkříšení, čteme i o případech, kdy nebyl okamžitě poznán před svou smrtí.  

Matouš 14:26 podává zprávu o události, v níž si Ježíšovi učedníci spletli Ježíše s „duchem.“  Máme předpokládat, že před svou smrtí vzal na sebe v tomto případě „odlišné“ tělo, protože ho jeho učedníci nepoznali? Samozřejmě, že ne!

V Lukáš 4:28-30 čteme o případu, kdy se ho Židé chystali kamenovat pro rouhání, Písmo udává, že místo toho, aby jej kamenovali, Ježíš prošel jejich středem, aniž by o tom věděli. Nemyslíš si, že kdyby bývali Židé poznali Ježíše v zástupu, pokračovali by ve svém pokusu ho ukamenovat? Protože se tato událost stala před Ježíšovou smrtí, víme, že ani v tomto případě se neukázal v „odlišném“ těle. Tudíž pouhý fakt, že Ježíšovi učedníci Ježíše ne vždy poznali v jistých chvílích před a po jeho vzkříšení, nedokazuje, že měl „odlišné“ tělo! Vskutku zdůvodňování Strážné věže, že Ježíš nebyl vzkříšen tělesně, se pod tíhou důkazů rozpadá.

6. ARGUMENT: KONÁNY NADPŘIROZENÉ ČINY:

Strážná věž prohlašuje, že Ježíš by nemohl konat nadpřirozené činy, jaké dělal se svým tělem, kdyby to bylo fyzické lidské tělo.  Jan 20:26 říká:  „Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: ’Pokoj vám.’“ Společnost se táže: „…jak tehdy bylo možné, že se najednou objevil uprostřed nich, i když byly dveře zamčené?“ —Rozmluvy z Písem, str. 118

Při odpovědi musíme uvážit, že Ježíš stvořil všechny věci a nyní drží všechny věci pohromadě (Kolosanům 1:16-17).  Jistě není přehnané vyvodit závěr, že Pán tohoto vesmíru, samotný Ježíš, dokáže poskládat a přeskupit molekulární strukturu čehokoli, jak je mu libo.

Tento text říká pouze, že se Ježíš ukázal a „stál“ uprostřed svých učedníků. Neříká, že prošel zdí či střechou. Uvažuj také o tom, že Ježíš činil zázraky se svým tělem před svým vzkříšením, jak je uvedeno v Matouš 14:26, kde je Ježíš spatřen, jak kráčí po vodě.  A proto nadpřirozené výskyty s jeho vzkříšeným lidským tělem pro něj nebyly obtížné.

VZKŘÍŠENÍ NEBO PŘEVTĚLENÍ?

Na straně 270 ve vydání Rozmluv z Písem z roku 1993 (kniha vydaná Společností Strážná věž) se tvrdí, že „Převtělování“ je víra, že se člověk „znovu rodí v jiném těle.“ Strážná věž pokračuje a prohlašuje, že to „není biblické učení.“ Jak jsme již uvedli, Strážná věž prosazuje názor, že Ježíš „na sebe bral různá těla,“ když se ukazoval svým následovníkům. Dále tvrdí na straně 400 ve své knize Rozmluvy, že „se Ježíš neobjevoval vždy v témže masitém těle.“

Jak se tento názor na vzkříšení liší od převtělování? Dovolujeme si tvrdit, že jediný rozdíl je ve způsobu návratu k životu—totiž, narození a nikoli vzkříšení z hrobu.  Tak či onak, konečný výsledek —odlišné tělo— není vzkříšením, ale převtělením!  

Na straně 398 se v knize Rozmluvy vydané Společností připouští, že řecké slovo pro vzkříšení (anastasis) znamená „opětovné povstání“ nebo „ožití mrtvých.“  Tudíž, aby se jednalo o „vzkříšení,“ musí existovat reálná spojitost mezi tělem, které zemřelo, a tělem, které opět povstalo. Vzhledem k tomu, že Ježíš nezemřel jako duchovní bytost, nemohl být jako duchovní bytost vzkříšen. Protože archanděl Michael nezemřel, nemohl být archanděl Michael vzkříšen.  Jestliže Ježíšovo vzkříšené tělo není původní, musí jít o podvrh. Je to tak prosté!

V Jan 2:18-22 Ježíš odpověděl Židům, kteří ho vyzývali, aby jim ukázal znamení své autority. V 19. verši řekl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej vzkřísím.“ Židé nepochopili, o čem hovoří a mysleli si, že mluví o Jeruzalémském chrámu. Potom, v 21. verši, Jan vysvětluje, že Ježíš „mluvil o chrámu svého těla.“

Říkal snad Ježíš, že vstane z mrtvých „duchovní tělo“ archanděla Michaela?  Ne!  Nemohl hovořit o žádném „duchovním těle,“ protože Židé „nezabili“ Ježíšovo „duchovní tělo.“ Zabili jeho fyzické lidské tělo, tudíž sliboval, že z mrtvých vstane jeho lidské tělo.

Kdy Ježíšovi učedníci poznali, co myslel v 19. verši? Odpověď nacházíme v 22. verši, kde Jan napsal: „Když byl pak vzkříšen z mrtvých,  rozpomenuli se jeho učedníci, že to říkal, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš pověděl.“  Vskutku, kdyby nebylo vzkříšeno fyzické tělo, které Židé zabili, Ježíšovo proroctví by se ukázalo jako falešné a naše víra by byla bezcenná.

Bible jasně učí, že „člověk“ Ježíš, který zemřel, je tím samým „člověkem“ Ježíšem, který byl vzkříšen. 1. Timoteus 2:5 říká: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“  Nyní sedí po pravici Boha jako „člověk,“ který za nás vyjednává. Jednou se Ježíš fyzicky a viditelně vrátí jako „Syn člověka“ — Mesiášský výraz, označující jeho lidství — aby soudil svět:

„Ježíš odpověděl: ‘Ty sám jsi to řekl. Ale pravím vám, od nynějška uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.’“
—Matouš 26:64 (srov. Daniel 7:13)

„Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.“ —Matouš 24:30 (srov. Zjevení 1:7)

„Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých“  —Skutky 17:31

JE MICHAEL VZKŘÍŠENÝM JEŽÍŠEM?

Je nad rámec tohoto článku uvést veškerá biblická zdůvodnění k popření toho, že je Ježíš archandělem Michaelem, uvažujte však o těchto bodech:

Strážná věž tvrdí, že jsou dvě skupiny křesťanů: jedni vzkříšeni k životu v nebi a druzí vzkříšeni k životu na zemi. Učení Společnosti Strážná věž nepopírá pouze to, že Ježíš měl fyzické tělo, ale upírá všem, kteří jsou určeni k životu v nebi také jejich těla. Prý pouze ti určení k životu na zemi obdrží fyzická lidská těla.

Strážná věž tvrdí, že jsou dvě skupiny křesťanů: jedni vzkříšeni k životu v nebi a druzí vzkříšeni k životu na zemi. Učení Společnosti Strážná věž nepopírá pouze to, že Ježíš měl fyzické tělo, ale upírá všem, kteří jsou určeni k životu v nebi také jejich těla. Prý pouze ti určení k životu na zemi obdrží fyzická lidská těla.

„My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.“ —Filipanům 3:20-21

„Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.“ —1. Jan 3:2

Písmo slibuje, že naše fyzická lidská těla budou proměněna do podoby Ježíšova oslaveného těla. Vysvětluje, že to nastane přeměnou našich „pomíjitelných“ smrtelných těl do „nepomíjitelných“ nadpřirozených těl, která budou fyzikálně schopná zdědit nebe.

„Říkám vám, bratři, toto: tělo a krev nemohou být dědici Božího království a pomíjivost nezdědí nepomíjivost. Hle, říkám vám tajemství: ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni – naráz, v okamžiku, za zvuku poslední polnice. Neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni jako nesmrtelní a my budeme proměněni. Toto pomíjivé totiž musí obléci nepomíjivost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. A když toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční to slovo, které bylo napsáno: ‘Smrt byla pohlcena ve vítězství.’“
—1. Korinťanům 15:50-54 (Nová Bible kralická)

Je podstatné, že slovo „obléci“ se používá v celé 15. kapitole 1. Korinťanům. To naznačuje přidání něčeho k lidství, nikoli odebrání. Tuto událost popisuje též 1. Tesaloničanům 4:14-17.

Je podstatné, že slovo „obléci“ se používá v celé 15. kapitole 1. Korinťanům. To naznačuje přidání něčeho k lidství, nikoli odebrání. Tuto událost popisuje též 1. Tesaloničanům 4:14-17.„Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“

Tyto verše popisují dvě skupiny křesťanů při Kristově druhém příchodu: Ty, kteří obdrží po smrti vzkříšená těla, a ty, jejichž živá těla budou přeměněna z pomíjitelných na nepomíjitelná.

Z Písma víme, že ihned po smrti odcházejí duše křesťanů, kteří umírají před Kristovým návratem, aby byly okamžitě „s“ Ježíšem (2. Korinťanům 5:6-9; Filipanům 1:21-23).  Jelikož jsou jejich duše „s Kristem,“ 1. Tesaloničanům 4:14 vysvětluje, že až se Kristus vrátí, Bůh „ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.“ Až ve verši 16 vidíme duše těchto křesťanů opět spojené s jejich vzkříšenými těly. A tak první, kdo obdrží svá vzkříšená těla, jsou „duše“ křesťanů, jejichž těla „zemřela“ a kteří jsou nyní „s Kristem.“  5.

Křesťané, kteří budou žít v době Kristova druhého příchodu, jsou tou druhou skupinou, která obdrží oslavená těla. Nezemřou, protože jejich smrtelná těla budou okamžitě přeměněna na nepomíjitelná těla z masa a kostí. Tak, jak říká Písmo, „všichni budeme proměněni“ (1. Korinťanům 15:51) a „budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích“ (s těmi, kdo zemřeli), abychom se setkali s Pánem ve vzduchu (1. Tesaloničanům 4:17).

V 1. Petr 3:7-13 a ve 21. kapitole Zjevení Bible prohlašuje, že po tisícileté Kristově vládě Bůh stvoří „nová nebesa“ a „novou zemi,“ aby se z nich těšili všichni křesťané. Věříme, že vzhledem k tomu, že Ježíš mohl ve svém fyzickém oslaveném vzkříšeném těle cestovat mezi nebem a zemí, křesťané budou moci činit ve svých oslavených tělech totéž.  Tudíž, jak říká Bible, Bůh „promění tělo naší poníženosti v podobu těla své [Ježíšovy] slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit“ (Filipanům 3:21).

Nikde není žádné rozlišení mezi vzkříšenými těly křesťanů, dědiců nebe, a těmi, kteří zdědí zemi. Ve skutečnosti by někdo marně hledal jakoukoli nepřímou zmínku ohledně pojetí svědků Jehovových, že pouze 144 000 lidí zdědí nebe, zatímco ostatní zůstanou na zemi. Je pravdou, že křesťané budou vládnout nad obyvateli země po dobu tisícileté Kristovy vlády, ale Bible popisuje tyto křesťany jako ty, kteří byli zabiti během Velkého soužení a vzkříšeni k životu, aby vládli s Kristem nad nevěřícími obyvateli země. Zjevení 20:4-5 vysvětluje:

„A spatřil jsem trůny a ty, kdo se na nich posadili, a byl jim svěřen soud. Viděl jsem také duše popravených pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo a těch, kteří se neklaněli šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její znamení na svá čela ani na své ruce. A ožili a kralovali s Kristem tisíc let.  Ostatní mrtví však neožili, dokud se nenaplnilo těch tisíc let. To je první vzkříšení.“ (Překlad nového světa)

Nakonec čteme o poslední skupině lidí určených ke vzkříšení. Jsou to ti, kteří odmítli spasení v Kristu. Bible prohlašuje, že když zemřeli, jejich „duše“ šly ihned setrvávat v trestu nazvaném „peklo“ či „Hádes“ (Lukáš 16:22-29).  Ačkoli jejich těla zůstávají v hrobě, dokud se nedovrší tisíciletá Kristova vláda nad zemí, Zjevení vysvětluje, že na konci této doby Bůh vzkřísí jak „smrt“ tak i „Hádes“ ke konečnému soudu a vhodí je do věčných muk „druhé smrti“ nazvané „ohnivé jezero.“

„Ostatní mrtví neožili, dokud neskončilo těch tisíc let. To je první vzkříšení. Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá autoritu… A viděl jsem mrtvé, velké a malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny svitky Ale byl otevřen další svitek; je to svitek života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích. A moře vydalo mrtvé, [kteří byli] v něm, a smrt a hádes vydaly mrtvé, [kteří byli] v nich, a ti byli jednotlivě souzeni podle svých skutků. A smrt a hádes byly uvrženy do ohnivého jezera. To znamená druhou smrt, ohnivé jezero. Dále, kdokoli nebyl nalezen zapsaný v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.“ —Zjevení 20:5-6; 12-15 (Překlad nového světa)

=============

1. Pokud není uvedeno jinak, jsou veškeré citace Písma z Ekumenického překladu Bible.
2.Viz Studie Písem, sv. 5, 1899, str. 454 a „Věci, v nichž je nemožné, aby Bůh lhal,“ str. 332, 354 (angl.)
3.Viz Matouš 16:17; Galaťanům 1:16; Efezanům 6:12
4.Můžeš žít navždy v pozemském ráji, str. 144
5. Scripture’s use of the term, “fallen asleep,” does not imply that the soul is unconscious while the body remains in the grave. The term “fallen asleep” is used as a euphemism to refer to the death of the human body—not the immaterial soul that lives on after death (Matthew 10:28).  Jesus used this same euphemism when he spoke of the death of the sick girl whom He raised to life at Luke 8:52.  Those who are touched by Christ find that death is not the end, but merely an awakening to eternal life out of the “sleep” of the grave.