Mistr tesař se někdy utne
POŽEHNÁNÍ PRO ADAMA 5. 11. 2006
Asi je na místě otázka, co má tento text společného s požehnáním dítěte, čemu se můžeme jako rodiče naučit? Tento citát jsem volil záměrně pro vás, Bogdane a Jano. Zdá se mi, že není vhodné, abych vás dnes poučoval a kázal o tom, jakým způsobem vychovávat děti. Je jisté, že jako lékař, dokonce psychiatr jsi povolán a vzdělán, abys pracoval denně s lidskou duší. Sám nejlépe víš, co je vhodné a co naopak deformuje lidský život, sám udílíš mnohé rady a léčíš důsledky špatné výchovy a mnohých psychických onemocnění. I maminka Jana, povoláním učitelka, ví, jak jednat s dětmi, co jim prospívá a co potřebují, aby se jejich životy vyvíjely správným směrem. A tak bychom mohli říci: „Adamek je v těch nejlepších rukou. Je v rukou odborníků na psychiku, kteří vědí, jak předcházet stresům, problémům, jak vychovávat a neškodit. To je pravda, a určitě máte oba výhodu, mnohé znáte, a své znalosti a praktické poznatky jiných můžete využít pro výchovu vašeho dítěte. Ale je také zřejmé, že právě proto, že jste u zdroje poznání a moudrosti, není vaše situace vůbec jednoduchá. Zdá se, že právě lidé, kteří pracují s jinými lidmi, jako lékaři, učitelé, vedoucí i kazatelé, jsou v nebezpečí při výchově vlastních dětí a při budování vztahu se svým životním partnerem. Právě oni mohou velmi podcenit potřeby a problémy, které prožívají členové jejich rodiny, a mnohdy si ani neuvědomí, že jejich nebližší, ti, které mají nejraději, strádají a prožívají velké těžkosti.
Ne nadarmo se říká, že „I mistr tesař se někdy utne“, nebo že „Kovářova kobyla chodí bosá“, „Pod svícnem je největší tma“. Dokonce se zdá, že ani velké biblické osobnosti nezvládly vždy svoji rodinu. I pod těmito svícny zůstala tma.
Někteří úspěšní lidé, kteří vybudovali velká díla, firmy, sbory, zbořili své nejhlubší vztahy a zklamali, zničili svoji rodinu. A přitom velmi strádají vnitřním hladem, touhou po hlubokých vztazích s jinými lidmi.
„Vytýčil jsem si cíle a dosáhl jsem jich. Mám obrovský úspěch v práci, zaplatil jsem však za to osobním a rodinným životem. Neznám již svoji ženu a děti. A nejsem si zcela jist, zda znám sebe a zda vím, co je pro mě skutečně důležité. Ptám se sám sebe – stálo to za to?“
Ty sám, Bogdane, víš nejlépe, kolik takto zklamaných a psychicky zničených úspěšných lidí přichází do psychologických a následně do psychiatrických ordinací. Proč je tomu tak, že i mistr tesař se někdy utne? Že právě lidé pracující profesně s lidmi a sloužící jiným nedokážou posloužit své rodině? Možná že podcení nebezpečí a přecení své schopnosti a vědomosti. Zdá se jim, že jsou-li úspěšní v práci, jistě to musí zvládnout i doma. Možná, že se časem stávají sebejistí až necitliví. Možná, že dokážou před jinými skrývat své problémy a hříchy a stanou se pokrytečtí. Své nedostatky ale neschovají před členy své rodiny, a vůbec ne před dětmi. Zdá se, že někteří právě ti nejvíc úspěšní, uznávaní lidé na veřejnosti, se chovají v rodině jako největší slaboši nebo necitové. Možná že si neuvědomují, že nelze používat tytéž metody v rodině, jaké používají v zaměstnání. Dítě vás potřebuje. Potřebuje vaši pozornost a lásku. Potřebuje nejen vaše poučování, určování diagnózy, ale vaši lásku a čas, který právě vám i těmto lidem nejvíce chybí. Potřebuje také vidět mnohem více než pacienti na klinice nebo děti ve škole váš osobní příklad. Potřebují mnohem více vidět, být s vámi, než slyšet. A proto se nám a těm, kteří pracují s lidmi, může stát, že po létech zjistíme, že nám ujel vlak. A ten se už nikdy nevrátí.
To poslední nebezpečí bych rád zmínil. Sloužíme-li lidem, jsme v pokušení hodnotit jejich slabosti, někdy je odsoudit, říci: „Já bych takto nikdy nejednal.“ Je zvláštní, že právě v tomto jsme často sami zkoušeni, a mnohdy děláme stejné nebo horší chyby než ti, které jsme sami hodnotili, radili jim nebo je odsuzovali.
Co s tím vším lze udělat? Možná, že to jediné i pro vás je, uvědomit si, že se nechcete jen sami poprát se svým rodičovstvím, ale zastavit se a pokořit. Povědět Pánu Bohu: Pane, potřebujeme tě a zveme do naší rodiny. Máme mnohé vědomosti a schopnosti, ale nemáme sílu ty věci, které známe, vždy naplňovat. Právě v těch rozhodujících okamžicích, které ovlivňují život našeho dítěte. A tak se vracím zpátky k přečtenému textu: „Beze mě nic nedokážete učinit,“ řekl Pán Ježíš. Je těžké to přijmout. Jako bychom se přiznali: ano, jsme slabí, neschopní. To není snadné. To nás pokořuje, ale zároveň osvobozuje od pocitu důležitosti, velikosti. On se stává pro nás důležitý a nezbytný. Uvěřte tomu, že nedokážete bez něj žít.
“Kdo zůstává ve mně a já v něm dokáže přinášet ovoce. Ježíš se rozhodl vás naplňovat mocí svého Ducha, zůstávat ve vás. Přinášet ovoce skrze vás. Jen ty skutečně chutnají i našim dětem. Jaké ovoce Pán přináší i do vašich srdcí a pak i do vaši rodiny? Lásku a radost. Může existovat horší atmosféra domova, než nenávist, zlost, smutek, nevraživost? A lepší ovzduší pro malé i dorůstající děti, než Boží láska obou rodičů, přijetí, a zároveň radost, vděčnost. Ale i k tomu milování a radování se potřebujete trochu času. A vy ho máte velmi málo. A proto se společně s vámi budeme modlit o moudrost pro vaše rozhodování, pro určování priorit a volbu mezi dobrými a lepšími věcmi. Povzbuzuji i vás bratři a sestry. Modlete se za ty, kteří pracují s lidmi. Každé zaměstnání je důležité. Tito lidé to však mají svým způsobem dosti náročné.
Chci i vás povzbudit milí rodiče. Modlete se za tyto věci. Ježíš vám slibuje, že vás vyslyší. “Zůstanete – li ve mně a zůstanou – li má slova ve vás, proste a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec.“ Ale také vás povzbuzuji, nejen se modlete, ale také konejte. V jeho moci, s jeho motivací, dělejte, co je třeba. Zachovejte jeho přikázání.
Jak nádhernou perspektivu života Pán Ježíš před vámi rozprostírá. Zůstat u zdroje, v jeho lásce, milovat jeho láskou a rozdávat kolem sebe jeho radost a to plnou radost. Je zde naděje, že Adámek bude prospívat k vaši radosti i radosti Otce, který je v nebi.
