SOCIÁLNÍ KRIZE
Sociální změny se projevují mnohem tvrději (osamělost, finanční nejistota, závislost, pocit nepotřebnosti). Z různých výzkumů vyplývá, že:
„Způsob stárnutí má úzkou souvislost se sociálními předpoklady (školní vzdělání, povolání, rodina, okruh známých a přátel, příjmy). V neposlední řadě s celým životním stylem.“ [1]
V souladu s těmito podmínkami je průběh stárnutí kvantitativně a kvalitativně velmi rozdílný. Z výzkumu dlouhověkosti však zřetelně vyplývá, že: „se tento jev objevuje u velmi aktivních osob s pozitivním postojem, jejichž sociální situace je dobrá (malé finanční problémy, dobrý kontakt s rodinou a přáteli, všestranné zájmy, duševní čilost).“[2] Normy chování vládnoucí ve společnosti vedou ve stáří často k tomu, že se starší lidé také skutečně chovají ve smyslu "self – fulfilling prophecy" (sebe naplňující proroctví). Přijímají společností předepsané role chování. Stárnutí je spojováno s omezováním, ochabováním a vyhasínáním schopností.
- Syndrom prázdného hnízda. Když milované děti, které bývaly středem zájmu, rozhovorů, řešení, radosti, obav mezi rodiči odcházejí z domu na vždy. Co z pokračujícím životem? Budou si mít co říci? Najednou jim zůstane spousta času. Mnohé otázky, zda nezanedbali něco ve výchově, zda je dobře zabezpečili. Jak to bude dál. Jak budou nyní budovat sami své rodiny a vychovávat děti?
- Když se matka stává dcerou a dcera matkou. Nenápadně dochází k výměně rolí. Kdysi matka pečovala o dceru, nyní matka potřebuje být opečovávána. („Oblékni si svetr, ať nenachladneš, dej pozor přes tu silnici.“ Pokračuje to vedením na toaletu nebo dokonce plenami. Krmením, potěšováním, domlouváním...) Asi to obě, matku i dceru, z počátku velmi pokořuje a je pro ně složité.
- Smrt rodičů. Najednou si syn po smrti svého otce uvědomí, že již není junior, ale senior. Teď bude řada na něm. Začnou přicházet na mysl otázky, které nedají spát. Měli jsme dobré vztahy? Byl jsem na něj dost trpělivý a milý, když byl nemocen a trpěl. Chtěl jsem mu ještě tak mnoho říci, ale nikdy nebylo dost času. Mé vyznání, že ho mám rád jsem odkládal na později. Mnohé věci se zdály důležitější než společenství a rozhovor s otcem. Rád bych se ještě zeptal na některé věci z jeho života a naší rodiny, ale již se to nikdy od něj nedozvím. Někteří muži oplakali tuto ztrátu jako malé děti. Potřebovali utišit svůj žal a bolest.
- Nevyrovnané vztahy. Ještě složitější problém se jeví, když vztahy byly s otcem nebo matkou napjaté, bolestné. V srdci zůstala hořkost, bolest, neodpuštění, pocit křivdy, strádání, nenávist. Mnozí muži a ženy se z těchto zranění nevzpamatují do konce života. Někteří budou hledat poradce, psychiatra nebo utišující prostředky.
