KDO JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?
V životě se setkáváme s běžnými situacemi, na které jsme si tak nějak zvykli: Sledujeme sportovní zápolení mezi dvěma družstvy, pozorujeme šarvátky na politické scéně, jsme zneklidnění, když se dva řidiči předhánějí ve svých vozech na úzké silnici. Zadíváme se na chlapce, kteří se přetahují, aby zjistili, kdo má větší svaly, a usmějeme se jejich zábavě. Snad nás někdy napadne otázka, oč vlastně jde? Existuje mezi těmito lidskými aktivitami nějaký společný jmenovatel? Pokusme se jej odhalit. Možná je to snaha dokázat, kdo je lepší, silnější, větší a důležitější. Vzpomněl jsem si na jeden úsměvný příběh, který jsem kdysi dávno slyšel, když byl vyprávěn dětem. Možná že patří více nám dospělým, posuďte sami. Když si jeden pán po obědě zdřímnul u stolu, znuděné prsty na jeho jedné ruce se začaly mezi sebou dohadovat, který z nich je důležitější. Napřed se ozval palec: "Já jsem nejsilnější. Když můj pán vezme do ruky pero, vy všichni ho chytnete z jedné strany a já z opačné." Za chvíli se ozval ukazováček: "Já jsem velmi důležitý. Když je třeba ukázat správný směr, beze mě se neobejdou." "Máš pravdu, ale kdo z vás je nejdelší a přesně uprostřed?" povídá prostředníček. Chvíli bylo ticho, až se pěkně vytáhl a narovnal prsteníček. Blýskl se zlatým snubním prstýnkem, a všem bylo jasné, oč se jedná. Nemusel nic povídat, mlčel. Po delší přestávce někdo pískl. Ti čtyři se otočili k malíčku a začali se smát. Co nám chce říci ten mrňous, čím se může pochlubit? Začal velmi nejistě. "Pamatujete si, jak se nedávno náš pán rozčílil a udeřil pěstí do stolu? Kdo to za vás schytal? Co byste si beze mě počali, vy hrdinové?" Najednou se pán lekl, probudil se a praštil dlaní do stolu. Prsty se už nikdy nehádaly. Zdá se, že nakonec nejdůležitější byl ten pán, kterému byly prsty k dispozici. Myslíte, že bychom se i my dospělí mohli z tohoto příběhu něčemu naučit?
Ježíš Kristus kdysi učedníkům uvedl příklad na otázku, kterou mezi sebou řešili: co, nebo kdo je nejdůležitější a největší.
1. Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: "Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském." Takže osobní obrácení k Pánu Bohu je bránou ke společenství s ním a pokorné srdce činí člověka velkým v Božích očích. Stát se dítětem znamená, mít nebeského Otce a respektovat ho, naslouchat mu a být mu k dispozici.
2. Při jiné příležitosti Kristus řekl: "Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."
3. Být služebníkem znamená naplnit specifický záměr, který Bůh určil každému z nás, stejně jako těm pěti prstům lidské ruky. Nemusíme si závidět, ani se cítit méněcenní. Můžeme se radovat, využívat své nadání, dary a zkušenosti. Děkujme Pánu Bohu, který nás má tak velmi rád a spolupracujme na rozšíření jeho nebeského království mezi námi.
