Z VRCHOLU DOLŮ

Luk. 2, 1 - --

Téma: Moc jazyka.

 Slova mají nesmírný vliv na život každého z nás. Pozitivní slovo může přinést pokoj, motivuje jiné, uzdravuje, inspiruje, povzbuzuje. V některých případech určuje běh dějin, cestu národů, sborů i jednotlivců.

Negativní vyznání, pomluva, soud, kritika zabíjí, ochromuje citový i duchovní život. Npř.: sdělovací prostředky mají nesmírnou moc ovlivnit masy lidí, ale i moc zmanipulovat veřejné mínění.

• zvolení V. Havla prezidentem v roce 1989....
• odstoupení V. Klause z funkce předsedy.....

V biblickém textu je několik závažných myšlenek, které zasahují do oblasti komunikace a pomáhají pochopit moc slov.

1. Zachariáš neuvěřil slovům anděla a zůstal delší dobu němý. Otázka může zaznít: Proč Zachariáš neuvěřil slovu Božích zaslíbení?

• všechny okolnosti nasvědčovaly tomu, že Alžběta nemůže mít dítě, jelikož oba již jsou velmi staří
• 36. v. – o Alžbětě se říkalo, že je neplodná. Možná si někteří předávali informace, kdo ví, zda nezhřešila, Bůh ji za to nyní soudí...
• 25. v. -  ona se cítila pohaněná, nevíme, co dál o ní rozhlašovali lidé, ale když počala dítě, tak to 5 měsíců tajila. V podtextu pochopíme její strach z lidských řečí, který jistě byl opodstatněn. Měla již jisté zkušenosti z moci lidských jazyků. Když dlouhé roky se říkalo, že ta žena kněze je neplodná, Zachariáš i jeho žena byli utvrzování v tom, že to je pravda a není zde již žádná naděje, že by se mohlo něco změnit. Dokonce již nebyli schopni uvěřit, že Bůh je schopen změnit tuto situaci, i když se jistě modlili / tvá prosba je vyslyšena, 12. v./  Zachariáš slyší nádherná slova zaslíbení 14. v. ................, avšak již není schopen přijmout tato slova radosti a požehnání. Následkem této nevíry se stává němým. Lid čekal a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámu. Myslím, že se tam našli lidé, kteří si řekli, kdoví co udělal, nemá žádného potomka a navíc zůstane bez práce. Představme si němého kněze. Ztratil práci. Odešel domů. Dav reaguje často velmi spontánně. Líbí se mi, že když se narodil Jan Křtitel radovali se spolu s ní příbuzní. Na všechny sousedy  padla bázenˇ a  všude po judských horách se mluvilo o těch událostech.
• Jsem přesvědčen, že tak bývá, že ti, kteří slouží Pánu, jsou více, nebo méně konfrontování, ovlivněni davem, lidem, jinými. Možná, že každý služebník je někdy v pokušení reagovat na lidské řeči, kritiku, pomluvy únikem, rezignací, protiútokem. Nebo otupí svoji citlivost a přestane důvěřovat Bohu, zamlkne, je nepoužitelný...

• Přísloví 18, 21 " V moci jazyka je život i smrt. Kdo ho rád používá, nají se jeho plodů. Jazykem lze zničit ty nejkrásnější vztahy, lze zabít, ale také přinést život. Znám některé z dřívější doby, kteří se najedli plodů svého jazyka. Svým tvrdým postojem, kritikou a odsuzováním přivedli do svého života přesně to, co odsuzovali, kritizovali. Často to přicházelo ještě s větší intenzitou a mocí. Je to děsivé, ale nám může pomoci neopakovat stejné chyby, ale se zastavit a přemýšlet. 
• Přísloví 16, 23 " Srdce moudrého dává jeho ústům prozíravost. Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem
• V jedné škole v dřívějších dobách byla třída, do které chodili chlapci z chudých, zanedbaných rodin. Tato třída byla považována za nejhorší ve škole. Učitelé se báli tam učit, všichni ty chlapce kritizovali a oni dokazovali, co jsou zač. Uvěřili tomu, jak jsou hrozní.  Přišel tam učitel,  byla mu přidělená třída, zrovna tato nejhorší. Po několika létech jeho práce se zjistilo, že tito gauneři, jak je nazývali, byli nejlepší. Výborná třída. Učitel byl výjimečným člověkem. Miloval své žáky, povzbuzoval, motivoval, napomínal, vyučoval.
• Larry Crab
• Ježíš a Petr  ( tomu Šimonovi, který byl nestálý, ustrašený, Pán říká: Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev....) Možná, že Petr uvěřil, že je skálou a na té víře stavěl svůj život, navzdory tomu, že okolnosti ukazovaly opak.
• Jabes – 1. Paralip. 4, 10 a 11

Myslím, že to je nádherná lekce pro nás, jak lze mnoho v osobním životě a v Božím království pokazit, nebo napravit svým jazykem, jenž má moc přinést, nebo zničit život.

2. Jsme překvapeni, když se posuneme dál, jak vyřčené slovo, pozdrav Marie, způsobuje reakci nenarozeného dítěte a naplnění Duchem Svatým Alžběty. / 1, 39 – 45 / A pak na slova milosti, požehnání se vytrhuje z úst Marie chvalozpěv: "Duše má velebí Pána".

• možná si ani neuvědomujeme, jaký vliv a moc má na každého z nás ovzduší, ve kterém žijeme, způsob našeho přivítání, naše slova a postoj. Pokud v tom 1. příběhu Zachariáš uvěřil negativním slovům, zde Marie dělá opak. Na slova: "Požehnaná jsi, vyznává: "Budou mi od této chvíle žehnat všechna pokolení". Kdysi dříve jsem nerozuměl, jak my lidé můžeme žehnat jedni druhým. Můžeme jim přát dobré věci, radovat se z jejich požehnání, které dává Pán. Můžeme mít postoj vstřícný, radostný. Zdá se, jakoby toto osvobozující ovzduší dovolovalo Božímu Duchu, aby naplnil jiné, aby se rozlévala láska a milost na jiné. V opačném případě Duch svatý zadržuje svoji moc, je zarmoucen.
• Ef. 4, 25 – Ap. Pavel vysvětluje, že hříchy jazyka a postoj srdce zarmucují Ducha. .......
• Jakub připomíná, že ten malý úd, jakým je jazyk se může stát nástrojem pekla. Stojí za to, abychom si ještě tento oddíl přečetli. ...
• nezapomínejme na tyto důrazy:
• jako veliká lod je řízená malým kormidlem, kam chce kormidelník. I veliká církev může stroskotat když lidské jazyky nebudou zkroceny. Pán Ježíš to řekl Petrovi, že tu Církev nepřemůžou ani brány pekla. Ani problémy, pronásledování, bída, ekonomická situace, ale jazyk může rozložit duchovní život od zevnitř. Podíváme – li se do pohnutých dějin církve, téměř každé rozdělení, stagnace, problémy určitým způsobem zasahují do oblasti lidského jazýčka.
• .. je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo, ničí celý náš život, sám je podpalován pekelným plamenem. Toto je schizofrenie, nemoc rozdělení mysli, poškozování vlastního života, stav, který když nebude léčen, povede ke smrti.
• jazykem chválíme Pána a jím proklínáme lidí, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Jako bychom proklínali i Stvořitele, který je takové stvořil. Ze stejných úst vychází žehnání i proklínání.

• Jakub říká dál, že je to veliký problém, jazyk totiž neumí zkrotit nikdo z lidí. Můžeme se napomínat, varovat, hrozit, abychom nepomlouvali, nesoudili, nepomáhá nic. Máme se s tím spokojit? Navíc tyto zničující věci jsou příjemné a sladké pro ty, jenž jimi hřeší.  "Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky", hovoří dál kniha Přísloví. Seberte dětem čokoládu. Budou plakat, kopat, naříkat. Myslím, že zde je tajemství. Pokud naše srdce nebude prožívat uspokojení v Kristu, budeme potřebovat náhražku sladkosti, něco, co zdánlivě naplní naši duši. Když z našich úst plyne stoka zapáchající vody a ne čistá pramenitá voda, znamená to, že problém je v tom, co nevidíme, v našem srdci. "Ze srdce vycházejí špatné myšlenky....křivá svědectví, urážky.", řekl náš Pán. Znamená to, že se již nedá nic dělat? Je nějaké naděje na změnu kurzu pro církev i náš sbor?
• a/ Rezignace z vlastního úsilí / jazyk totiž neumí zkrotit nikdo z lidí. Nedělej si iluze, že ty to dokážeš /.
• b/ Vyznání před Bohem, že ti chutná hřích jazyka. Zvláště tehdy, když můžeš věci sdělit s někým jiným a ještě je trošku přibarvit.  To je jako studentská pečetˇ.
• c/ modli se, aby Bůh tě naplňoval svým Duchem. Ty to nedokážeš, ale Duch svatý ano.
• d/ Samařské ženě Pán Ježíš řekl:" Kdo by se napil vody, kterou já mu dám, nebude žíznit navěky. Tato voda se stane v něm pramenem vody vyvěrajícím k životu věčnému. Z našeho nitra bude vždy vycházet jen hniloba a zápach, bude vytékat stoka. Jen, když se stane zázrak. Když nás propláchne Kristův pramen. To je Duch svatý, to je také jeho slovo, jeho přítomnost v nás.
• Několikrát jsem ve svém životě sám prožíval rezignaci před Bohem. Vím, že to je někdy cesta bolestivá, spojená s problémy, ale dobrá pro nás i celý sbor. 
• Věřím, že jsme všichni na jedné lodi. Z někoho vytéká té stoky méně z někoho více. Ale může vytékat pramen. Ta žena tam tehdy nechala džbán a utíkala do města. Řekla lidem: "Pojťte se podívat na toho, který mi řekl všechno, co jsem dělala. Mnoho z nich pak uvěřilo pro slovo té ženy. A pak jich ještě víc uvěřilo pro jeho slovo. Jeho slovo má moc. I naše slovo má moc. Zabít, nebo přinést život. Co bude přinášet?