Z VRCHOLU DOLŮ

Proč přišel Ježíš? Luk. 19, 10Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno.“ 

To je úžasná zpráva. Otec ho poslal, aby zachránil. Šel na samé dno. Níže již nikdo nedokázal sestoupit.

Bůh, který byl skrytý od věků, zůstal odhalen lidskému zraku, mohli se ho dotýkat, poplivat, zbičovat, proklínat a zabít.

Když je někdo nalezen Kristem, tak nebe je v pozdvižení. Andělé se radují, jásají, možná křepčí vděčností a chválou pro Boha. Kristus, jejich Pán, skrze Ducha našel, co bylo zahynulo. Stále naplňuje své poslání. Jeho dílo přináší ovoce.

Jak Ježíš zachraňoval? "Do Ježíšovy blízkosti přicházeli většinou "zlí lidé", zneuctěni, padlí, opovrhovaní, zadlužení, aby ho slyšeli. Spíše on chodil mezi ně. Vůdcové náboženského a politického života mezi sebou reptali: "On přijímá takové lidí a jí s nimi!" Početný zástup mu rád naslouchal" (Mar. 12)

Čím Ježíš oslovoval a přitahoval lidi?

Svoji pokorou

 6Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, 7nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, 8ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži. 

Sloužil aktivně – chodil z místa na místo, ale po nocích býval s Otcem v modlitbách.

• Kristus miloval lidi.

Rád s nimi trávil čas. Byl nazýván dokonce "přítelem těch "nejhorších". Sedával s nimi na ulicích, při jejich práci, na hostinách. Tito lidé cítili, že jim je v Kristově blízkosti dobře, ale zároveň cítili, že Ježíš je s nimi rád. Dokonce děti se k němu hrnuly. Víme, že děti jsou velmi citlivé na lásku a přijetí. On jím žehnal, bral na ruce a zjevně vyjadřoval radost z jejich přítomností. Možná si s nimi i hrál. Tehdy ještě lidé netušili, nevěděli, že za ně z lásky zemře..

• Naplňoval potřeby

Miloval zástupy tím, jak naplňoval jejich potřeby tělesné, duchovní, citové i vztahové. Jednal s lidmi vždy s úctou v kontextu toho, co bylo jejich největším životním problémem.  To, co se zdá jako zásadní, že Pán Ježíš se velmi často zeptal: "Co chceš, abych ti učinil.?" Sám nenavrhoval řešení, pokud nebyla vyjádřena konkrétní prosba o pomoc. S každým jednal důstojně a s láskou.

• Měl dobrou zprávu

Dokazoval svoji lásku tím, jak s nimi mluvil a učil je. Když vyučoval, tak mluvil velmi jednoduchým způsobem. Hovořil o tom, co posluchače zajímalo, co řešili ve svých životech, co bylo pro ně velmi důležité. Vyprávěl příběhy z jejich současnosti. Vůbec kladení otázek a reakce na otázky jiných jsou klíčové v jeho službě. Měl pro posluchače dobrou zprávu. Také to, že on učil a zároveň činil, co učil. A učil s mocí a autoritou.

Překvapoval je, šokoval (Samařská žena). Byl nekonvenční, až provokoval náboženské osoby, Farizeje.  Údajně byl „jedlíkem“ a pijanem vína. 

• Dal jim naději

Ježíš ukazoval, jak pravda souvisí se životem. Když povolával učedníky, setkal se s nimi při jejich práci. Povolal je, ale vždy jim ukázal naději, dal perspektivu pro život. Naději na změnu (Ty jsi Petr -  skála a na ní postavím svoji církev…Učiním tě rybářem duší).

• Ježíš působí dnes

Hledá a zachraňuje i dnes.  Přibližuje se k nám "duchovně", naslouchá nám, chce naplňovat naše potřeby. Skrze své slovo i vnitřní inspirací nás ujišťuje o své lásce. Záleží mu na tom, abychom s ním budovali hluboký vztah. Motivuje nás, povzbuzuje a odpouští. Zároveň mu záleží, abychom jej respektovali a uznávali jeho Božskou autoritu a moc.

• Osobní pozvání

Zdá se, že to jeho dávno vyslovené pozvání, je směřováno pro všechny generace potřebných: "Pojďte ke mně všichni obtíženi, slabí, potřebující a hledající Boha a já vám dám "odpočinutí". Ale on na nás čeká první, vychází nám vstříc.

Ježíš řekl: „ Jak mně poslal Otec, já posílám vás“.

Co to znamená: Poslal nás, abychom zachraňovali. Nejen fyzicky, ale duchovně, i vztahově, emocionálně. Jako Ježíš.

Máme jednu přednost, že se nemusíme inkarnovat, přijímat tělo, to už máme. Ale potřebujeme se pokořit srdcem, pochopit prostředí, ve kterém žijí, porozumět jejich jazyku, jejich přemýšlení.

Jak my sami můžeme milovat konkrétně a pomáhat našim bližním, přátelům?

Pokořit, pochopit, porozumět, poslouchat, pomáhat…

• Naslouchejme lidem

"Lidé mají potřebu mluvit. Jejich duše plná starosti, nudy, nebo i radosti se touží svěřit. Plachost, strach z nepochopení, nedostatek osob, které by byly ochotny je vyslechnout, je ohromuje. Člověk se potřebuje svěřit, vyprávět o sobě, dát se politovat, dát se povzbudit, dát se podpírat. Mnozí umírají proto, že nikdy nepotkali někoho, kdo by jim prokázal úctu a lásku, kdo by se jim cele věnoval a vyslechl je. Když tvůj bližní před tebou nemluví, respektuj jeho mlčení a pak mu ohleduplně pomoz, aby začal. A třeba bude nalezen pro Ježíše

• Pokládejme jim podnětné otázky

Vyptávejme se ho na jeho život, jeho starosti, jeho přání, jeho potíže - neboť mluvit s druhým často znamená - klást mu otázky. Aby se odvážil odkrýt ránu, nesmí se třást - podej mu ruku. Podat ruku, to znamená usmát se, vzít za paži, říci …"a váš maličký, jak se mu vede?….a ta včerejší událost, jak to dopadlo"? Do každé z těchto vět vlož se celý, vlož tam celou lásku Pána, který od věčnosti zve" (Quist). Když ho vyslechneme, tak se taky zeptejme: "Co mohu pro tebe, nebo pro tvou rodinu udělat? A udělejme to....A možná bude nalezen pro Ježíše.

     Zvěme lidi ke stolu, jako sobě rovné. Dát peníze někomu, nebo koupit jídlo  může někdy pomoci, ale neotevře jeho srdce. Společné jídlo otevírá srdce.  Nastoluje ovzduší důvěry a možnost sdílení. Pozvěme ty, kteří nám to nemohou vrátit. Ty, kteří nejsou hodni, kteří se nacházejí v uličkách, mezi ploty, na náměstích, ty kteří nemají žádnou šanci v dalším životě. Jsou v opovrženi, nepřijímaní. Oni potřebují naději, dobrou zprávu, že změna je možná. Že mohou být nalezeni a spaseni.

Misijní strategie Kristova pro církev

• (Luk. 14, 1 – 24)

Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odplaty. 13Ale když pořádáš hostinu, zvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé, 14a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při zmrtvýchvstání spravedlivých.“

„Jeden člověk pořádal velikou večeři a pozval mnohé. 17A v hodinu večeře poslal svého otroka říci pozvaným: ‚Pojďte, protože vše už je připraveno.‘ 18I začali se všichni stejně vymlouvat.

Tu se hospodář rozhněval a svému otroku řekl: ‚Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.‘ 22A otrok řekl: ‚Pane, stalo se, co jsi přikázal, a ještě je místo.‘ 23A pán řekl otroku: ‚Vyjdi na cesty a k ohradám a přinuť je vejít, aby se můj dům naplnil.

Možná, že našim problémem je, že se snažíme zachraňovat již zachráněné. Nebo lhostejné, kterým nezáleží a mají se dobře.

Možná, že budeme muset vystoupit ze své vlastí zóny, tradice, zvyků, něčím překvapit, šokovat. Vykopnout dveře…

Co je důležité pro naší společnost? Jídlo a pití. Většina těchto lidí tráví svůj volný čas v restauracích. Ne všichni se jdou opíjet. Hledají přátelství, chtějí se sdílet, popovídat si.

Naši předkové nás učili, že je potřeba se úplně odizolovat od tohoto světa. Tak jsme se uzavřeli a máme pocit, že máme zvěstovat evangelium podle nás. Občas udělat misijní akce a čekat, že lidé přijdou mezi nás. Zdá se, že nikde to tak není.

Co myslíte, že by činil Ježíš, pokud by bydlel v Třinci? Kam by chodíval? Zdá se, že mezi hříšné, vyhledával by cíleně tato místa a svým postojem by některé oslovil a spasil.

Myslíte, že naše cesta je jiná? Že si můžeme volit svůj způsob, naše metody, principy. A důvěřovat, že on je požehná? A že naplní naše modlitebny? Zdá se, že ne, již jsme si to za ta léta vyzkoušeli. 

Já vím, že to vše je složité. Můžeme narazit, budou nás odsuzovat, kritizovat, že se znečistíme, těmi nečistými. Budou se na nás nechápavě dívat.

V posledních letech jsem prožíval mnoho radosti a jistotu povolání, když jsem sedával s mými přáteli z této zmíněné vrstvy obyvatel, na různých místech u stolu.

Služba v Covidu……Řekl jsem si, mám dvě možnosti, zavřít se doma, nebo právě v této době se vydat s NZ  do ulic a hledat. Mohl jsem hovořit s některými lidmi a věnovat gedeonskou Bibli a modlit se. „Můžeš mně obejmout?.....

Film……..Bože dej mi zachránit ještě jednoho….

Schindlerův seznam…..Mohl jsem zachránit ještě jednoho – vyčítal si to.

Židovské pravidlo: Kdo zachrání jednoho člověka, zachrání národy…..

Když je zachráněn jeden ztracený, tak se raduje nebe…..Modlíme se o radost z nebe pro náš život. My můžeme působit radost v nebi. To je úžasné.

Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. 

Ježíš nás i v této době posílá, jako byl on poslán. Máme touhu, puzení Ducha k záchraně? Čím jako Kristova církev nyní žijeme? Jaké důležitější úkoly,  služby máme? Jaká bude naše post covidová církev? Bude hledat neustále. Bude to stylem našeho života?

Mnozí lidé jsou ještě více ztraceni, než před covidem. Ve strachu, beznaději, obavou o zdraví vlastní i rodiny.

Moc vám i sobě přeji, abychom mohli možná ještě jinak, než dříve  jako povzbuzení, naplnění Duchem  a následování svého Zachránce i Otce, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy.