ČÍNA
ČÍNA
Jednou jsem jakoby náhodou zaslechl, že do střediska v Havířově přijela skupina Číňanů. Byl jsem potěšen touto zprávou a hned jsem se vypravil „Na Kopec“. Díky pomocí jedné paní z Číny, která dokázala částečně něco překládat, jsem se pokusil oslovit několik děvčat, která reagovala na mé pozvání na naše akce i do sboru. Po dobu jednoho roku a půl tito mladí lidé byli pravidelnými hosty našich akcí i bohoslužeb. Díky tomu jsme prožívali hodně radostí. Bylo to snad jedno z nejhezčích období života sboru v této službě. Hned na začátku jsem měl starost, jak můžeme zabezpečit překlad. Navštívil jsem některé čínské restaurace v okolí a dotazoval jsem se, zda tam pracují křesťané, kteří by dokázali překládat z českého jazyka. Vypadalo to dosti beznadějně. Až jednou, při jakoby náhodném rozhovoru s kazatelem z Ostravy, jsem se dozvěděl, že mají ve sboru ženu, která se sama naučila dobře čínsky. To jsem vnímal, jako jasný dar od Boha pro nás, ale především pro tuto skupinu našich přátel. Téměř každou neděli jezdila s rodinou z Ostravy, překládala naše bohoslužby a pomáhala nám pak i spolu komunikovat. Jsme moc vděčni za tu nádhernou službu.
Myslíme si, že toto naše zapojení se do životů těchto mladých lidí z Číny nám bylo dáno, abychom mohli zmírnit jejich situaci, obavy, samotu. Zdá se nám, že jsme se díky tomu mohli podílet i na řešení problémů s jejich azylovou situaci. Pokoušeli jsme se působit i mediálně, spolupracovat s organizacemi, právníky, ozvat se i vůči státním institucím. Byla to pro nás zvláštní doba, učili jsme se novým věcem. Do dnešního dne však není nic známo. Situace je velmi nejistá a u našich přátel přetrvávají obavy z budoucnosti. Nedovedeme si představit, co nastane, pokud úřady zůstanou neoblomné a mezinárodní ochrana některým z nich bude odmítnuta.
