Naše služba EN GEDI" יִדֶּג יןֵע ,je inspirována oázou, přírodní rezervací o stejném názvu, která se nachází západně od Mrtvého moře. Podle Biblických pramenů se toto místo stalo útočištěm pro krále Davida, který byl pronásledován a musel utéci ze svého domova. Původně bylo významným zdrojem balzámu pro řecko - římský svět. En Gedi bylo po mnoho staletí osídleno společně Židy i Beduíny. Park je vhodným prostředím pro mnoho druhů rostlin, živočichů a ptáků. Vegetace zahrnuje rostliny a stromy z tropických, pouštních, středomořských a stepních oblastí. Mnoho druhů místního ptactva je každoročně doplňováno více než 200 dalšími druhy, které se zde zastavují během migrace na jaře a na podzim. Pro nás tento název má symbolický význam. V naší službě cizincům, přistěhovalcům a etnickým skupinám se snažíme vytvořit zázemí, jakousi oázu pokoje a porozumění. Někteří z našich přátel museli opustit své domovy, aby zachránili své životy a nalezli přístřeší v jiné vzdálené, svobodné zemi. Právě pro ně otevíráme naše "EN GEDI" i svá srdce. Děláme to na zahradě, v rodinách, v církevních prostorách a klubovně. Někdy v osobních rozhovoreh a různorodých aktivitách. Mnohé prameny oázy na poušti symbolizují obnovu života, uhašení žízně, které naší přátelé hledají a nalézají. Rozličné druhy rostlin z mnoha oblastí jsou obrazem různorodostí a krásy etnických skupin a kultur. Jsme povzbuzeni z rodících se vztahů křesťanů, muslimů, Afričanů, Aziatů. Toužíme po společenství rozličném, pestrém, milujícím se navzájem a pečujícím o své potřeby. Tak jako ptáci se zastavují během migrace v EN GEDI i naší přátelé se ve svém "migrování" potřebují zastavit, posílit, ujistit o naší přízní a lásce. Někteří poputují dál, ale jiní zde rádi zůstanou. Bude - li naše komunita vytvářet, byť malé množství "balzámu" pro dnešní globální svět, budeme tomu rádi. Jsme vděčni za některé organizace, které se velmi pečlivě starají o přistěhovalce na sociální a právní úrovní. Ať naše "EN GEDI" je hodno svého jména.
VYTVÁŘENÍ VHODNÉHO PROSTŘEDÍ
Jako sbor máme velikou výsadu v tom, že cizí lidé, cizinci, kteří přicházejí mezi nás, se zde cítí dobře. Zvláště z různých akcí nechtějí odcházet. Ti, kteří se odstěhovali, posílají své pozdravy a s láskou i vděčností vzpomínají na naše společenství. Mnohé konference a knihy dnes řeší, jak vytvořit vhodné prostředí pro návštěvníky, aby jim bylo dobře v církvi. Nám to Pán Bůh daroval. Možná, že pro nás není vždy sbor podle očekávání, ale pro hosty je zázemím, místem příjemným a požehnaným. Tato setkání jsou docela náročná pro sestry, zvláště pro přípravu občerstvení, vzhledem k pestrosti kulturních zvyků a stravovacích nároků. Každé takové setkání přináší nové vztahy a další možnosti, jak těmto lidem dále sloužit.
Myslím na národy na cestách, které hledají své místo, svůj domov. My zpíváme "Kde domov můj"? Máme svůj domov i dům, oni svůj museli z mnoha důvodů opustit a nemají tušení, zda ho někdy naleznou. Tyto zimní měsíce jich jsou tisíce na trase do Srbska, na řeckých ostrovech. Bydlí v lesích, na polích, ve stanech, boudách ve sněhu a mrazu. Mají to docela složité.
V tomto týdnu jsme prožili s Geniou pěknou zkušenost. Jako již více krát jsme rozdávali potravinové balíčky darem od EU přes MPSV a další organizace. Koordinujeme jako sbor již tuto akci několik let a jsme moc vděčni za možnost využít tuto pomoc pro potřebné občany i imigranty. Během jedné hodiny jsme se setkali s lidmi u pobytového střediska v Havířově, původem ze zemí severní Afriky, Blízkého východu, střední Ameriky a dalších...
Jejich radost i vděčnost, nejen za tuto materiální pomoc, ale za společné setkání, kratičké oslovení , potěšení a vzájemný úsměv, byly pro nás novou inspirací a odhodláním pokračovat v budoucnu dále v naší práci s cizinci. V této náročné době to bylo jedním ze světel v tunelu, jak se to často říká ve společnosti a hledá na konci tunelu. Bylo to pro nás určitým nadechnutím z prostředí zahleděného do sebe, na čísla a do beznaděje. Jiný pohled na potřeby a problémy lidí kolem nás. I když vše muselo probíhat v dodržení základních hygienických opatřeních a vypadalo to jinak, než kdykoliv před tím.
Pár dní dříve jsme se poprvé setkali na stejném místě s maminkou s malým dítětem, z iránské části Kurdistánu. Vyprávěla nám, jak se stala ještě doma těsně před emigrací křesťankou. Byla velmi radostná, povzbuzená tím, že nalezla v Havířově křesťany. Nakonec nám řekla: "Mám velikou radost, že vás dnes ke mně poslal Ježíš Kristus."
Uvědomili jsme si znova, že ta Boží láska, odpuštění a radost křesťanů jde mimo naší národnostní, covidové i jazykové hranice. Máme naději se po tomto zvláštním období opět s dalšími cizinci setkávat a rozvíjet naše vzájemné vztahy. Stále tomu věříme, že Pán Bůh skrze Pána Ježíše miluje všechny národy. Rádi bychom tento postoj rozvíjeli nejen v našich srdcích, ale konkrétní pomocí, zájmem, přijetím.
Zároveň myslím na naše přátelé z Číny, kteří již asi pátým rokem čekají na azylové řízení, které je stále zamítáno, odkládáno. Tito mladí lidé doufali, že ČR, jako vyspělá demokratická země jim umožní zde žít v bezpečí a pracovat. Opak je pravdou. Vzpomínám si před několika léty, přibližně ve stejné době, kdy přicestovali k nám, na našich ulicích zněla slova: "Křesťany tady chceme".
Naše vláda, úřady je tady nechtějí, ani křesťany z Číny, ani pár sirotků z utečeneckých řeckých táborů, původem ze Sýrie. Jsou opětovně odmítání, prožívají nejistotu z budoucnosti a strach.
Naši představitelé nechtějí nikoho přijímat, ale pomoc pro nás přijímají rádi od jiných zemí.
Je mi to moc líto, že to takto musím napsat. Že nemohu vyjádřit vděčnost za "globální" vstřícnost, pochopení, soucit. Osobně znám tyto žadatelé o azyl z Číny a prožili jsme spolu kousíček radostného života. Proto nelze pochopit zcela jednání kompetentních orgánů i když politické důvody se zdají, dle jejich vyjádření a častých postojů evidentní....
