Z VRCHOLU DOLŮ

ROZHOVORY NA ULICI

Karviná

• Rodina před domem, naproti Erbenově ulici.

Až později jsem si uvědomil, že starší žena je maminka Renaty Češkové. Další žena středního věku byla kdysi pokřtěna L. Folvarčným na horách. Nemá žádný kontakt se sborem a žije světským stylem života. Mladší maminka se dotazovala, zda křtíme děti. Na můj dotaz, zda by přišla do církve, abychom se modlili za požehnání, vyjádřila souhlas. 

• Muž ve středním věku (ne Rom)

Moc zajímavý rozhovor. Bibli četl ve vězení. Nechtěl moc mluvit o sobě, ale pak mi sdělil, že má 6 dětí a byl ženatý, ale není mu dovoleno se s dětmi stýkat. Má práci, ale cítí se osamocen a bez smyslu.

     Modlil jsem se za jeho život, problémy. S radostí přijal Bibli i moji vizitku. Na dotaz, zda tady chodívá často, řekl, že dnes tady je výjimečně. Zdálo se mi, jakoby na mně čekal. Když jsme ukončili rozhovor, měl telefon a musel odejít.

• Čtyři hoši

Byli ochotní se mnou mluvit. 2 z nich přijali Bibli, další již měli Gedeónku ze školy. Krátce jsme mluvili o Kristově lásce a tom, že má plán pro jejich životy. Byli moc vděčni za NZ.

• Skupina mládežníků (14 – 17 let)

Pěkně mně přijali mezi sebe a naslouchali mi, o tom, že Ježíš miluje, a že vyslychává naše modlitby. Byli to moc příjemní lidé.

• Muž a žena s holčičkou.

Bylo již po 10 – té hodině, tak jsem váhal s oslovením. Nakonec jsme se dali rozhovoru. NZ přijali s díky a pozorně naslouchali mému svědectví o Kristu

• Žena středního věku

Sympatická, pěkně oblečená,  vypadala, že se vrací z příjemného prostředí, ale ukázalo se, že je smutná, osamocena. Byla hodně překvapena mým oslovením a nabídkou NZ i rozhovoru.  Neměla ponětí, co je Bible, ale mi slíbila, že si ji opravdu bude číst. Obávala se, že se může dostat do nějaká sekty. Zdálo se mi, že po našem rozhovoru byla radostná a vděčná za naše setkání.

     Bylo to již pozdě večer, na prázdné tmavé ulici a tak jsem si uvědomil, že takové setkání může být i vhodnou příležitostí k pokušení….

• Dva muži u „Domu hrůzy“.

I když pozdě večer chtěl jsem se podívat, kde se nachází. Oslovil jsem dva starší muže s nabídkou Biblí. Jeden z nich začal Boha proklínat, nadávat sprostě a zaštiťoval se satanem. Snažil jsem se něco říci, ale nepustil mně ke slovu. Zdá se mi, že jsem mu řekl něco v tom smyslu, že se omlouvám, že jsem je vyrušil. Uvědomil jsem si, až později, že jsem se měl postavit proti tomuto útoku a vyznat, že „můj Pán je větší a mocnější, než jeho“. Ale tehdy mně to nenapadlo.

     Přemýšlel jsem o tom, že ne vždy naše svědectví bude přijato, a satan bude kopat, křičet, pokoušet, aby mně tuto službu znemožnil.

• 2 skupiny mladých lidí. Nikdo z nich si NZ nevzal. Řekli mi, že mají jiného boha, než ten můj. Tak jsem se jim snažil vysvětlit, že ten můj Pán Ježíš Kristus zvítězil nad jejich pánem. Cítil jsem silný odpor, tak jsem jim popřál dobré věci a odešel jsem.

Několik dospělých a pár děti.  Všichni odmítli NZ,  cítil jsem docela velké odmítnutí

     Muž a žena s dítětem se mně zeptali, zda jsem ten pastor. A chlapec říkal mamince, že se bojí. Taky nepřijali NZ.

     Nevím z jakého důvodu jsem tento den nemohl posloužit Písmem, jen kratičkým svědectvím? Mohlo se stát, že někdo poslal mezi své sousedy nějakou negativní informaci o mé službě a to bylo jejich reakcí. Taky se mi zdálo, že jsem podcenil přímluvu a jako bych již spoléhal na to, že vše půjde stálo požehnaně.

• Mladí rodiče s dítětem v kočárku

Žena přijala NZ, ale mi řekla až později, že neumí číst, ale partner může. Je mi líto že jsem se ji nezeptal, zda nechce naučit číst.

• Rodiny s dětmi před vchodem do domu (asi 6 osob)

Měli jsme zajímavý rozhovor o Kristu i o problémech církví, o křtu dětí…) Zdálo se mi, že především obě matky pozorně naslouchaly a vyjadřovaly díky za NZ.

• Další rodina u domu

– setkal jsem se s naprosto odmítavým postojem

• Skupina mladých mužů a chlapců

Byl to večerní prodej drog. Jeden z chlapců mi ukázal drogu a chlubil se ní. Po kratičkém rozhovoru mi řekl, že bych již mohl odejít. Sklidil za to napomenutí od staršího kluka, že „Co si to k tomu pánovi dovoluješ“? Bible ode mě nepřijali.

• Tři muži a dvě mladé ženy

Pochopil jsem, že se zřejmě jedná o dealery drog. Řekli mi, že jsou hodně hříšní. Tak jsem jim odpověděl, že to je dobré, že Ježíš takové lidi hodně miloval a miluje.

     Pak jsem hovořil s těmito ženami. Jedna z nich mi řekla, že Bibli přečetla ve vězení. Doma má manžela a tři malé děti. Prosila mně, abych jí požehnal. Tak jsem se modlil i za její rodinu a manžela i za setkání s Kristem. Po modlitbě vstala z lavičky a řekla, že se s ní něco stalo, třásla se po celém těle. Řekl jsem, že jsem přesvědčen, že Ježíš je mezi námi, a dotýká se jejího srdce. Pak mně prosila o Bibli pro sebe i pro manžela. Mohl jsem promluvit i k její kamarádce a dát ji NZ. Při celém rozhovoru jsem prožíval něco zvláštního, jistotu Boží přítomnosti a lásky.

     Muži opodál nás sledovali bez účastí na rozhovoru. Uvědomil jsem si, že pro ně podobné aktivity, těch, kteří se jim snaží odvést klienty, mohou být nepříjemné. Zdá se mi, že jsou ohrožením i pro satana. Potřebuji duchovní ochranu a přímluvné modlitby.

     Řekla mi, že na tomto místě je dnes výjimečně, že tady nebývá. Věřím tomu, že toto setkání nám taky připravil Pán Ježíš.

• Dvě skupiny chlapců

Krátce jsme hovořili o smyslu života a Kristově lásce. Přijali ode mne několik Biblí. Zdá se mi, že zatím všichni z těch, kteří si vzali NZ děkovali (7 NZ)

• Starší muž na lavičce

Zdálo se mi, že byl docela rád, že jsem ho oslovil. Asi před půl rokem mu zemřela manželka a cítil se hodně osamocen. Měl některé otázky spojené s církvemi i celkově s duchovním životem. Nabídl jsem mu modlitbu, ale nechtěl se modlit z důvodu, že zrovna vypil pivo.

• Dvě starší ženy na schodech na náměstí

Když jsem je oslovil, tak neměly zájem ani o rozhovor, ani o Bili. Pak začaly se mnou mluvit a sdělovaly některé své životní osobní i rodinné obavy a problémy. Modlil jsem se za ně. Požádaly mně, že si rády vezmou ty Bible a s docela příznivým nastavením jsme se rozešli.

• Skupina mladých hráčů o peníze u domu hrůzy (asi 10 mladých a pár dospělých)

Oslovil jsem je s nabídkou Písma a svědectvím o Kristově lásce. Někteří mi naslouchali, jiní pokračovali ve hře. Starší věkem měli otázky a zdálo se mi, že moje slovo přijímali a asi 4 z nich si vzali malé NZ + 1 velký.

• Rodiče s kočárkem

Docela vděčně přijali NZ a několik slov jsem taky mohl sdělit. Měl jsem velikou radost z těchto obou rozhovorů, i když jsem před tím nenašel shromáždění Rómů, když se tam mělo konat v neděli v 15. hod

• Služba Arabům v darkovských lázních

Společně s R. J. jsme si přisedli ke skupince v lázeňském parku na lavičku. Byli to lidé ze Saudské Arábie. Nabídli nám kávu a datle. Hovořili jsme s nimi asi půl hodiny. Velmi pěkně nás mezi sebe přijali. Mluvili jsme o osobních věcech, ale i o tom, že věříme, že nás Aláh miluje i Isa. Zdálo se nám, že přijali to, že jsme křesťané. Jejich mluvčí řekl, že příště nám něco poví o jejich víře. Nabízený film Ježíš nepřijali, ale nám řekli, že na stejném místě budou každý den, a že je kdykoli můžeme navštívit. Někteří z nich zůstanou v lázních až 6 měsíců.

• Muž ve středních létech.

Zdálo se nám, jakoby na nás čekal. Zeptal se, zda jsme s těmi Araby mluvili anglicky. Pak nám začal vyprávět svůj příběh o tom, že před týdnem pohřbil svého dvaceti – šesti letého syna. Bylo zřejmé, že to potřeboval někomu sdělit. Vyprávěl nám o svých zážitcích se synem před jeho smrti. Pak řekl, že už nevěří v Boha, ale katolík. Měl zvláštní smíchané pohledy na duchovní život. Pak jsme mu taky řekli o Kristu a o tom, že snad má ještě i pro něho i manželku naději do budoucna. Po přímluvné modlitbě přijal NZ a zdálo se nám, že byl opravdu vděčný a naplněný něčím novým. Tak jsme si řekli s Ríšou, že nám tohoto člověka zřejmě Pán poslal do cesty….

• „Feťák"

 Jednou pozdě večer jsem procházel po náměstí v Karviné a hledal jsem člověka. Našel jsem bezdomovce, jemuž jsem svědčil o Kristu. Kluci, kteří mně viděli s ním hovořit mi řekli, že je „feťák“. On mi vyprávěl, že nedávno v nějakém otevřeném hrobě uzavřel smlouvu se satanem. Byl jsem tím docela překvapen. V noci jsem měl problém se odpoutat od myšlenek, které mi přicházely na mysl. Náš rozhovor byl ukončen jeho prosbou o peníze. Dal jsem mu je, ale vzápětí jsem zjistil, že  se setkal s jinými bezdomovci, kteří mu je vzali. Nezastírám, že jsem nebyl nadšen. Po několika dnech jsem ho potkal na stejném místě. Byl jsem v procesu vyučování „Mosty k lidem“ a tak jsem vůči němu použil naučené – jednoduchou modlitbu spasení.  Řekl jsem mu, že pokud chce najít Pána Boha, ať se modlí modlitbu: „Pane Ježíši, prosím tě, přijď do mého života, vezmi ode mě všechno zle a veď mně. On se takto pomodlil a rozešli jsme se. Řekl mi, že se můžeme setkat v bytě jeho mámy a prosil mně, abych ho navštívil.

Když jsem k němu přijel, tak mi řekl, že se s nim něco v těchto dnech děje. Usmířil se se svou matkou, která mu dala možnost bydlet ve svém bytě. Přestal být bezdomovcem. Otec mu nabídl práci. Vyprávěl mi o svém dřívějším velmi komplikovaném životě. Nyní se něco stalo. Prožívá zvláštní pokoj a radost. Myslím, že to neříkal, aby mně uchlácholil, protože jsme před tím o pokoji ani radosti spolu nemluvili. Někdo by mohl namítnout, že si dal dávku, ale měl jsem dojem, že mluví se mnou normálně, bez nějakých zvláštních projevů, které narkomani běžně prožívají. Měli jsme se setkat za týden, ale setkání se neuskutečnilo. Víckrát jsme se již nesetkali. Věřím, že Bůh má moc si uchovat ty, které našel…

Od té doby jsem byl na stejném místě v Karviné vícekrát, ale již jsme se nesetkali. Zdá se, že tam nikde na ulici nebydlí.

• Mladá žena na nádraží v Karviné

Stále tam a třásla se. Nabídl jsem ji NZ a oslovil jsem ji. Vyprávěla mi o svém životě. Zdála se velmi vyčerpaná a nešťastná. Vyprávěla, že ji všichni opustili a zklamali. Možná v tom bylo zlomené srdce dalším milostným příběhem. To bylo dobré téma k rozhovoru i k modlitbě. Pak jsem se za ní modlil. Nakonec se mi zdálo, že se jí vnitřně ulevilo a s díky za Bibli i rozhovor jsme se rozloučili.

HAVÍŘOV -  ŠUMBARK

• Skupina 5 chlapců

Přijali mne docela mile a mohl jsem jim říci kratičké svědectví a rozdat 4 NZ. Někteří z nich měli doma, ze školy. Nakonec za mnou volali: „Ať vám Bůh žehná“.

• Matky s dětmi před domem

Byl jsem hodně nadšen reakcí těchto maminek. Zdálo se mi, že mi naslouchají velmi pozorně. Sdílely své obavy o zdraví příbuzných a dotazovaly se na zkušenosti s démonskými silami. Byli spolu asi 20 minut. Jejich děti seděly s námi a celou dobu poslouchaly.

• Tři ženy u vchodu

Jednu z nich jsem již znal z dřívější doby. Měly již některé zkušenosti s modlitbou, ale byly zklamány a ztrácely víru v nadpřirozené působení i v existenci Boha. Modlil jsem se za ně a vyprošoval požehnání pro jejich rodiny a jejich nitro.

• Tři mladé dívky

Zdálo se mi, že ještě nikdy dvě z nich neměly v ruce Bibli. Naslouchaly mému svědectví i Kristově lásce a s vděčností přijaly 3 NZ.

• Dvě děvčata na cestě

Bylo to docela pozdě večer, když jsem je potkal cestou k autu. Vzaly ode mě dva NZ a moc byly vděčné za ně.

• Čtyři mladí muži a dvě ženy (v parku u náměstí)

Jeden z nich se přiznal, že je narkoman a alkoholik, že nedávno vyskočil z okna, ale Bůh ho zachránil. Měl povědomí o Bohu, prosil mně o modlitbu.

     Další, mi řekl na toto  místo přišel výjimečně, protože prožívá veliké problémy a hledal nějakou pomoc. Byl moc rád, že mohl se mnou hovořit a spolu jsme se modlili. Zdálo se mi, že byl docela rozvázán a pak naplněn nadějí odešel.

     Jeden z nich vytáhl z tašky černou uzenou klobásu. Hned mně napadlo, že v tom vedru nemusí být zrovna ke snědku. Ale nechtěl jsem odmítnout. Myslím, že mně tak trochu zkoušeli, zda se nimi neštítím. Tam jsem si kousek ulomil a pojedl…..Zdá se mi, že můj žaludek moc rád nebyl, ale já jsem byl vděčný, že jsem jimi nepohrdl.

     Řekli mi, že to ještě nezažili, aby pastor církve přišel mezi lidí.

     Hovořil jsem i s těmi ženami. O Kristu, o dětech a komplikacích, které stále prožívají se svými partnery a o svých starostech v rodinách. Modlil jsem se také i za ně (5 NZ)

• Čtyři mladé dívky

Jedna z nich se usmívala a culila, když jsem jim hovořil o tom, že Bible je důležitá kniha. Nakonec všechny přijaly malý NZ.

• Maminka s kočárkem.

Řekla mi, že před rokem ji zemřela pětiletá dcerka na rakovinu. Má ještě  tři děti a čeká další. Kdysi četla Bibli na nějakém křesťanském kroužku, pak už neměla na tyto věci čas. Shodli jsme se na tom, že to dnešní setkání je možná navazující na její mladší léta. S radostí přijala NZ i přímluvnou modlitbu.

• Dvě mladé matky u domu.

Vedli jsme zajímavý rozhovor o Kristu. Mohl jsem jim zvěstovat evangelium. Jeden příbuzný má před sebou složitou operaci páteře. Nakonec jsem za tuto situaci modlil i za jejich životy a rodiny. Zdálo se mi, že byly hodně vděčné za NZ. Několikrát děkovaly. Starší paní u vchodu do domu. Nemluvili jsme spolu, ale přijala NZ. Vedle uklízela dívka a ta se mi hlasitě posmívala a nadávala. Odmítla Bible a pak šla kousek za mnou a pokřikovala…

HAVÍŘOV – LUČINA

• Dvě skupiny mladých mužů.

Hovořili se mnou o Bohu a dotazovali se, zda je spravedlivý.

FRANTIŠEK

• Rodina – 2 muži, žena a dítě

Seděli před ubytovnou – napřed údiv, pak se rozhovořili a pán se mně dotazoval, jak to bude s tímto světem.

SÍDLIŠTĚ – D. SUCHÁ

• 3 kluci.

Napřed se culili, pak se mně jeden z nich ptal na to, proč je Bůh nespravedlivý. Po rozhovoru přijali 3 NZ.

• 2 ženy a dva muži.

Zmínili se o SJ. Přijali ode mně 4 NZ

ORLOVÁ

Ubytovna

• Jeden starší muž.

Řekl mi, že žije sám, bez rodiny. Nevěří v Boha, protože se dějí zlé věci. Mohl jsem mu některé věci nastínit a pak jsem se za něho modlil. Řekl mi, že je těžce nemocen. Moc mi děkoval za NZ.

• Maminka s dvanáctiletou dcerou.

Má 6 dětí a čeká další. Zmínila svého partnera, který má práci a pečuje o rodinu. Zdála se být potěšena přímluvnou modlitbou. Dal jsem jí i její dceři NZ. Je zajímavé, že všichni ti obdarovaní doposud lidé, včetně dětí děkovali za Bible. Řekla, že bude ráda, pokud je ještě někdy navštívím.

• Starší muž v bytě.

Řekl mi, že začíná studovat Bibli se SJ a občas si čte společně se sousedem. Je to člověk, se kterým jsem již také dříve několikrát setkal.

OSTRAVA – SVINOV

Oslovil jsem tři ženy na lavičce a byl jsem naprosto odmítnut. Bránily se, že takovou hru nehrají. Nepřijaly NZ, ale popřál jsem jim dobré věci a odjel jsem.

JAK JSEM SE NENAKAZIL COVIDEM

Před několika týdny v  neděli večer před poslední povolenou bohoslužbou, jsem se vydal do Karviné. Mám takový divný zvyk, že bloumám po ulicích a náměstích. Setkávám se s lidmi, kteří postávají, posedávají a ve skupinkách se spolu baví. Zjistil jsem, že pozdě večer se tam nacházejí jiní lidé, než odpoledne. Tito večerní mají čas a hodně jim záleží na vztazích mezi rodinami i mezi sebou navzájem. Dokážou klábosit a zdá se, že se cítí docela dobře v takovém prostředí. Ti „odpoledňáci“ většinou spěchají z práce domů, nebo z nákupu, nemají čas se zastavit, natož s někým hovořit a řešit nějaké problémy.

Tak jsem promluvil s několika mládežníky a uviděl jsem asi padesátiletého muže sedícího na zemi u Večerky. Popíjel pivo a zdálo se mi, že nebylo první, ale byl schopen normálně hovořit. Je možné, že v době otevřených  hospod by seděl v jedné z nich.  Když jsem se ho zeptal, zda mu mohu nabídnout Nový zákon, vzal si ho ode mě a postavil se vedle. „Potykali“ jsme si, řekl jsem mu pár slov o Boží lásce a on se mně vzápětí zeptal, zda mně může obejmout? Tak mnou prolétlo pár otázek, že nemohu, musím mu říci, že se to nehodí, Covid, je nebezpečný a můžeme se nakazit. Chtěl jsem ustoupit dva kroky, ale další myšlenka jako záblesk mně připomněla Krista, který se dotýkal malomocných, objímal děti a přibližoval se k lidem bez omezení a uzdravoval je. Tak během vteřin jsem se rozhodl, že ano, objali jsme se jako chlapi, nebo přátelé. Pak začal hovořit o životě, jak ho opustila rodina, nebo spíš on opustil jí. Už si ten důležitý detail nepamatuji. Zapamatoval jsem si, že žije v nějaké chatrči, nebo boudě bez elektřiny, bez vody s kočkami a pejsky. Tak se říká, že jedním ze znaků Covidu je silná rýma. Ten kolega ji měl. Náš rozhovor o životě trval asi dvacet minut, spolu jsme se modlili a on říkal, že již měl nějaké zkušenosti s Bohem. Než jsme se rozešli, tak mně vzal ještě jednou přes ramena a objal mně, zdálo se mi, že se slzami v očích. Ruku jsme si již pak nepodávali. Nechtěl po mně peníze, ale měl jsem ten pocit, že je důležité, ho obdarovat, aby měl zítra ráno na snídani.

Mám několik vážných onemocnění, která jsou živnou půdou pro tento vír. Takže bych se mohl stát kandidátem závažné nemoci. Říkal jsem si: „že pokud dnes, nebo v příštích dnech neonemocním“, tak potom už nikdy. Ono se to tak nějak semlelo rychle, že ani nebyl čas se vzdálit, nasadit si roušku, promluvit o nebezpečí a pak řešit duchovní a osobní věci. Samozřejmě jsem se mohl odporoučet a nemusel řešit nic.

Nikdy v období 30 – ti let jsem nemusel řešit podobné dilema, zda mohu někoho obejmout, přivítat, mluvit s ním tváři v tvář, modlit se na ulici, darovat Bibli, vypít společně pivo na, nebo jíst jídlo zahrádce v restauraci.

Svým jednáním jsme porušili hygienická pravidla, odstup menší, než 2 metry, v jiném případě roušky, mluvili jsme tváří v tvář docela dlouho. A byli tělo na tělo.

Na bohoslužbu jsem v neděli nešel, pokud by se Covidu „zachtělo přeskočit“ mohla by to být docela paseka.Tak jsem chtěl ochránit moje bratry a sestry. Tato moje zkušenost v sobotu večer byla pro mě bohoslužbou i s praktickým výkladem. Zdálo se mi, že Ježíš Kristus je mezi námi, že se k nám přidal a objal nás. 

     Uvědomil jsem si několik zásadních věcí, které jsou aktuální pro nás křesťany: Ježíš Kristus během svého života nabourával konvence, kulturu, tradice, nařízení, dokonce právo vysvětloval podle svého. Byl nazýván přítelem hříšníků a celníků, kterými zbožní a normální lidé pohrdali. Setkával se s nemocnými, dokonce s malomocnými, dotýkal se jich a objímal je, stoloval s „nečistými, hříšnými“, zloději, se ženami lehkých mravů se nechal pomazávat olejem, mluvil s nimi o samotě, k cizincům a okupantům se choval s noblesou a úctou. Byl často tupen, proklínán náboženskými lidmi a nakonec byl zabit.

Ježíš byl nazýván přítelem celníků a hříšníků, jedlíkem a pijanem vína. A sedával s těmi lidmi často nenáviděnými a nepřijatými.

Stejně jako v normálním období jsou na našich ulicích různorodí lidé, etnicky a národnostně jiní, než my, ale i podobní nám. Bezdomovci, narkomani, ženy na ulici, potulující se děti po ulicích a parcích. Podle předpokladu a zkušenosti jejich i našich je zřejmé, že nejsou šťastní a naplněni.

Jako Křesťané máme výsadu následovat Ježíše. I v době současné covidové. I nekřesťané dokážou velmi pěkně a efektivně oslovit jiného člověka na ulici. Má to jediný háček, že nemají Krista, ani jeho naději, ani Boží lásku v srdci. Ale dokážou pozdravit mile a položit pár konkrétních otázek, v případě potřeby pomoci. Někteří mají spoustu osobních příběhů a to je vzácné. A ty příběhy často mají moc proměny a změny. Od té doby volnost pohybu a kontaktů jsou komplikovanější.

 Není to úplně ztracené. Jen jeden na jednoho, v rouškách lze ztíženě mluvit, ale dá se to. I na dva metry je rozumět. Nevidíme ústa, ale oči nám dovedou sdělit taky mnoho.

Nechme se inspirovat Ježíšem. On navzdory nepřízní osudu, nepřátelům konvencím, zábran šel za člověkem a ptal se: „Co pro tebe mohu učinit? Co tě trápí? Jakým způsobem ti mohu pomoci? Věřte tomu, že Vám lidé řeknou, když jim projevíte úctu a ochotu naslouchat. Mnozí umírají, protože jim nikdo nenaslouchá, nikdo je nezajímá.

Senioři v ústavech to mají svízelné, měsíce bez rodin jsou pro některé zřejmě hrozné. Sami nevíme, jak jsou lidé  frustrovaní, na mizině, ustrašeni, zlomeni a třeba přemýšlejí o tom, jak si nejlépe vzít život.  Pokud známe smysl svého života, naději, máme trochu radosti, nedejme se úplně svázat, ochromit celou tou pandemií, ale najít skulinku, jak se navzdory překážkám, rouškám, a omezením přiblížit k někomu a přinést naději, tam, kde již žádná neexistuje, pokoj do oblasti nenávistí a násilí. Lze říci, že tato složitá doba covidová je prostorem pro nekonveční, ale i velmi praktické možnosti. Budou je jistě využívat lidé přemýšliví, laskaví, schopni změn, připraveni nést příkoří, nenávist, hotovi v případě potřeby i položit život pro druhé.

Tak jsem moc rád, že jsem se díky Bohu a dalším okolnostem nenakazil a mám se docela dobře.