SLOVÍČKA NADĚJE
1. MODLITBA
„Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.“ (Řím. 8, 20 – 21)
„V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte…“ (Ef. 6, 18)
Velmi často se ve sborech, nebo v osobních rozhovorech snažíme vzájemně povzbuzovat k modlitbám. Z kontextu vyplývá, že jsme v bojovém postavení vůči silám zlého. Jsme svádění a atakováni satanem. Je nám zdůrazněno, že se nemáme jen bránit, ale vést boj. Tedy situace je docela vážná, chceme- li obstát a být užiteční pro našeho Pána i bližní, kterým sloužíme. Pán Bůh je dobrý a poskytuje nám svoji sílu a plnou Boží zbroj. Jednou z několika strategických principů je modlitba. Je to modlitba v Duchu, v závistosti na něm, ve víře, že on se v nás modlí a přimlouvá za naše potřeby, protože je zná a miluje nás. To je ta nejlepší motivace, abychom se modlili vytrvale a pokud možno v každém čase, nejen za sebe, ale i za jiné.
2. NEZIŠTNÁ SLUŽBA
„Hledal jsem mezi nimi muže, který by zazdíval zeď a postavil se v trhlině před mou tvář za tuto zemi, abych ji neuvrhl do zkázy, ale nenašel jsem.“ (Ez. 22, 30)
„Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Mat. 20, 28)
To je zřejmě ta nejúžasnější zpráva pro tento svět. Bůh nalezl jednoho spravedlivého, který se postavil mezi nás a Pána Boha, aby naše země nebyla zničena, abychom my mohli žít. V každém z nás je zřejmě zakořeněna touha po uznání, aby nám jiní sloužili a my se cítili poctěni, aby ti druzí naplnili potřeby našich životů. Pán Ježíš nás nejen přišel zachránit, ale ukázal nám, jak i my křesťané můžeme pokládat svůj život za jiné. Aby jim bylo pomoženo, aby oni prožili naplnění svých potřeb a tužeb skrze naši službu. Pán Ježíš nás nejen zachraňuje a je pro nás příkladem, ale obdařuje svoji přítomností a mocí, abychom sloužili nezištně a s láskou.
3. HOSPODINOVA VĚRNOST
”Tvé potomstvo rozmnožím jako nebeské hvězdy; tvému potomstvu dám všechny tyto země. V tvém potomku dojdou požehnání všechny pronárody země.“ (Gen. 26, 4)
"Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ (Luk. 1, 54 – 55)
Dějiny Izraele jsou důkazem, jak Pán Bůh je věrný a dodržuje slib, který dal kdysi patriarchům Izraele. Národ byl mnohokrát pronásledován, ničen, ale zůstal nezničen a prosperuje. Nejen to, ale skrze Pána Ježíše Krista opravdu jsou požehnány všechny národy země. Jistě každý z nás občas prožíváme těžké období. Zdá se, že vše je u konce, nevidíme žádnou naději. I v takto nesnadných okolnostech smíme doufat, že Bůh, který se zachoval milosrdně a věrně vůči Izraeli se postaví za námi. I své církvi i jednotlivým věřícím dal mnohá zaslíbení, které drží věrně. ”Z mých rukou a z rukou mého Otce vás nikdo nevytrhne”. Důvěřujme mu. On nás miluje a drží své slovo. Buďme věrni i my.
4. ZMĚNA MYŠLENÍ
„A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Řím. 12, 2)
Připodobnit se světu je snadné, protože to je naše přirozené prostředí. Pokud jsme Božími dětmi, tak to již naše prostředí není. Náš domov je v nebi. Zde máme jen přechodné bydliště a jsme na cizím území. Přesto, dle našich zkušeností a slov Písma existuje pokušení se přizpůsobit, splynout, identifikovat se znova s tímto světem. Jediná cesta pro křesťana je změna myšlení, pokání, uvědomění si svého postoje a ovlivnění myšlení Božím Slovem. Tu změnu však nedokážeme udělat sami. Duch svatý rád asistuje tam, kde se začíná hledat Boží vůle, která je dobrá, příjemná a dokonalá. Jen s tímto proměněným myšlením nepřizpůsobení a odvrácení se od světa, se dokážeme Kristovým myšlením přizpůsobit a tento svět milovat a oslovit.
5. VYTRVALOST
„Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města.“ (Přísl. 16, 32)
„Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.“ (Žid. 10, 36)
Známý český autor a zpěvák Marek Eben v jedné ze svých písní zpívá: ”Stále na tom makám a ještě to není hotovo”. Nejvíce unavuje systematická a stereotypní práce. Předpokladem pro největší objevy ve vědě, nebo výkony ve sportu je vždy vytrvalost, píle a věrnost. Většina neúspěchů a pádů v manželském, rodinném i společenském životě je způsobeno nevěrností a rezignací ze započaté cesty. Boží zaslíbení jsou jedinečná a veliká. Jejich naplnění v našich životech přichází skrze očekávání na Hospodina a vyžaduje naši pozornost a čas. Očekávejme i nadále a zůstaňme věrni na Božích cestách. Kdo vytrvá až do konce, bude jistě zachráněn a odměněn. Nejsme sami, Duch svatý nás jistě povede, posilní a naplní.
6. ZACHOVÁVÁ PŘI ŽIVOTĚ
"Vyvedl jsi mě z podsvětí, Hospodine, zachovals mě při životě". Ž 30,4
Přistoupili a probudili ho se slovy: "Mistře, Mistře, zahyneme!" On vstal, pohrozil větru a valícím se vlnám; i ustaly a bylo ticho.
Z kontextu vyplývá, že autor Žalmu se nacházel ve složitých okolnostech. Přebýval v hlubinách, nepřátelé stáli proti němu, byl nemocen a klesl do podsvětí. Hospodin proměnil jeho úděl. Vytáhl ho z hlubin, vyvedl z podsvětí, skrze modlitbu ho uzdravil a zachoval při životě.
Podobnou zkušenost prožili Kristovi učedníci, propadali se do hlubin, on však vstal a na jejich modlitbu provedl radikální změnu. I Ježíš procházel údolím smrti. Cítil se zarmoucen, nakonec opuštěn svým Otcem. Nebyl ponechán v moci podsvětí, Otec ho slavně vyvedl.
I já jsem několikrát volal k Hospodinu, vyslyšel a změnil můj úděl v pravý čas, svým způsobem. Možná, že nyní procházíte opravdovým údolím. Neztrácejte naději. Nikdo neklesl hlouběji, než náš Pán. On nám dobře rozumí.
„Pane, bez tebe zahynu. Potřebuji Tě, pomoz mi“.
7. "TROJIČNÍ PŘIKÁZÁNÍ" A KRISTOVO SMÝŠLENÍ
"Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem". Mi 6,8
"Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši". Fp 2,5
V době proroka Micheáše se situace v národě velmi zkomplikovala. Vůdcové lidu byli zkorumpovaní, okrádali ty, jimž měli sloužit. Vládla sociální nespravedlnost, úplatkářství, prospěchářství, podvodné jednání a zrada. Lid se odvrátil od Hospodina, sloužil modlám. Do této krizové atmosféry zaznívá Hospodinova žádost. Jedná se jen o tři klíčové oblasti života: spravedlivé vztahy ve společnosti, milosrdné vztahy k potřebným a osobní vztah k Hospodinu.
Možná, že podobné nešvary a kauzy vidíme i v naší společnosti. Vztahy na všech úrovních potřebují uzdravení a obnovu.
Současná církev má předpoklady být této společnosti příkladem. Začněme od konce, od osobního chození s Kristem. Naše myšlení bude proměňováno, bude působit k budování láskyplných, milosrdných vztahů, které ovlivní náš život ve společnosti.
„Pane Ježíši, prosíme obnovuj naše smýšlení, ať je jako tvé.“
8. VELIKÁ RADOST
"Radovali se, neboť jim Bůh připravil převelikou radost. I ženy a děti se radovaly, takže se radostné veselí Jeruzaléma rozléhalo dodaleka". Neh 12,43
"Celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal". L 13,17
V dobách Nehemiáše prožil Boží lid reformaci společenského i náboženského života. Bůh jim připravil radost. Ta byla jistě důsledkem toho, co se naplnilo v jejich společenství a bohoslužbě. Došlo k mnoha změnám, byli zde vůdci, kteří jasnou vizí nadchli celý lid ke spolupráci. Zrekonstruovali hradby kolem Jeruzaléma a obnovili řád společenského života. Začali srozumitelně vyučovat Boží zákon, činili pokání, s velikou vděčností oslavovali Hospodina a posvěcovali sami sebe i dílo, které vykonali.
Zřejmě i církev Kristova potřebuje reformaci své bohoslužby, mít podíl na obnově společenského života v zemi. Zvěstujme srozumitelně Boží slovo. Vytvářejme prostor k oslavné a očišťující bohoslužbě. Ať naše radost z podivuhodných činů Kristových mezi námi je mocným svědectvím pro tento náš svět.
„Pane, pošli vůdce, kteří nadchnou další ke spolupráci na obnově. Pane, pošli i mně“
9. BŮH UZDRAVUJE
"A bude světlo bledé luny jako světlo žárného slunka a světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Hospodin ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví". Iz 30,26
"Toužíme jen, aby na každém z vás bylo vidět neutuchající horlivost až do konce, kdy se naplní naše naděje". Žd 6,11
Mám ve své povaze jeden nešvar, který působí, že se nadchnu pro některé dobré věci, rozběhnu se za cílem, ale časem nadšení pomine a cíl je v nedohlednu. Možná prožíváte také ve svém životě víry sestupnou tendenci. Bůh koná jiným způsobem. Bledá luna se stává světlem slunka a to se stává sedmkrát větší. Jeho působení má vzestupnou a dynamickou tendenci. Při tom je spojeno s ovázáním zlomenin a uzdravením ran. Jistě směřuje k Mesiáši, který naplní toto zaslíbení.
Proto nás také Boží slovo vyzývá, aby naše horlivost vydržela dokonce, až k naplnění naší naděje. Možná, že naše liknavost je dána tím, že jsme zraněni, paralyzováni hříchem.
„Pane Ježíši, i já jsem zraněn, ovládán hříchem, nedosahuji cílů. Prosím o uzdravení, posilnění, vytrvalost až do konce.“
